Kdysi

jsme s mužem přemýšleli o veverčím kole, které by vyrábělo pomocí dítek elektřinu. Bohužel jsme to dohromady nedali. Takže platilo, že řádění dítek se likvidovalo desaterým oběhnutím baráku. Při nemoci neleželi v pelechách, nýbrž tepleji oblečení, hlavně od nohou, směli blbnout. Dysgrafici dostávali komiksy (Čtyřlístek) a tudíž se později naučili číst bez mučení a našli cestu i k CHUTI hltat knihy.  Kamkoliv se šlo, byla jsem ozbrojena hračkami, leporelem atd, takže mi huba musela jet jako namazaná. Pokud někdo ve vlaku, busu, v čekárně divočil, tak holt nastoupily nějaké dřepy a podobně. Sport je dobrá věc, hlavně skupinový.

Děti jsem nepotřebovala bít od předškolního věku. 

Jo a příkazy se zadávají po jednom a hned se kontrolují. Bacha na ústní úlohy v matice, ať si to několikrát přečtou, nebo vás zblbnou tak, že sama nebudete vědět.

No a stará moudrá psycholožka říkala, že všechny takové děti prošly novorozeneckou žloutenkou. NENÍ to tedy chyba rodičů-je chybou, že nejsou informace.

Re: Kdysi

 Moc hezké, moc pravdivé a lidské. Děkuji, škola nás čeká příští rok s Matějem, tam pohromu nečekám, to s Kubou to bude asi fuška.

Už ani nevím, jestli to tu někdy zaznělo, ale spousta lidí zde píše o blbcích. Možná by koukali, protože tyto děti mají velmi často daleko vyšší IQ než ty děti chytré. 

Milá Ivčo,

moc dobře vím, o čem píšete. Mám dvě děti - dcera byla od malička klidná, hodná, ráda četla, prostě vzorné dítě. Syn je hyperaktivní a k tomu dyslektik a dysortografik. Užila jsem si to samé, co prožíváte Vy. V pěti letech začal hrát hokej - a veškerou energii vybil na ledě. Letos mu bylo 13 let a už je to super. Přeji Vám pevné nervy a hodně zdraví

Re: Milá Ivčo,

Moc Vám děkuji. Zaměstnáváme děti neustále a v létě, když měly možnost běhat na chalupě po zahradě, po lese od rána do večera, to s nimi bylo úžasné. Tiše závidím lidem s baráčkem a zahradou, mají to s dětmi krapet jednodušší(teda školu to samozřejmě neovlivní), ale jak se říká, všechno má svá pro i proti. Přeji krásnou sobotu a klučinovi zdravíčko.

Dřív bylo dítě zlobivé a blbé

Dřív bylo dítě zlobivé a blbé, dnes místo aby si rodiče přiznali, že něco nezvládli, tak se říká - že ono za to nemůže, ono je nemocné

Re: Dřív bylo dítě zlobivé a blbé

- a Vy jste byl které? Zlobivé nebo blbé?

Vím o čem mluvíte

Ivčo, držte se. Obdivuji Vás, že jste se vůbec pustila do téhle diskuse, já bych na to nervy neměla.

Jana

Re: Vím o čem mluvíte

Zdravím Vás, paní Janičko, už můj děda říkával, že jsem "advokátka chudejch" a ten pocit - napsat ten článek, zastat se těch malejch duší, byl větší než pud sebezáchovy. Věděla jsem moc dobře do čeho jdu, tak mě ty reakce ani nijak nezaskočily. Přeji Vám krásný víkend.

Zajímalo by mne,

jaké potomky vychovali wandering star a blob. Vážení diskutéři, hodně na stáří zapomínáte, že ano. Že by senilita ? Karma.

Re: Zajímalo by mne,

Poděkování

Děkuji všem za příspěvky v diskusi, které byly psány rozumem, ať už souhlasné nebo ne. Přeji Vám ničím a nikým nerušenou dobrou noc. Ivana V.

Hlavně Vás moc prosím

nelétejte s těmi dětičkami.

Re: Hlavně Vás moc prosím

Bez komentáře.

hahaha

dobrý článek, dovolte mi dodat ještě jedno velké "moudro". Děti jsou jako prdy, každý snese jenom vlastní...

Re: hahaha

Zlatá slova! Pravdu má též kolega níže, který praví, že pokud dáma dítě má opravdu jen doma, nikdo ho spratkem nazývat nebude. Problém je, když tou reklamou na antikoncepci začne obtěžovat mimo domov.

:-D

Pěkný. Takže můj syn je vlastně příšerně hodný kluk a já se zbytečně hodně rozčiluju. To je dobré vědět.

Re: :-D

Rozčilování škodí zdraví

Přála bych Vám mít takovéto děcko doma třeba jen měsíc ....

Také mám hyperaktivního syna , navíc s poruchami učení, takže vím co to stojí nervů, naštěstí už mu bude 18 let a začíná se to u něho opravdu lepšit. A navíc je to fajn kluk, sice zatím ještě v pubertě, nastoupila opožděně, ale je to mé dítě, mám ho ráda a snažila jsem se vždycky dát mu to nejlepší, a myslím, že ovoce sklízím, takže držím palce.

 A až Vám zase bude někdo něco říkat a radit ( třeba učitelky, do té doby, než jsme změnili školu,pak sice dojížděl  35 kilometrů každý den, ale byl spokojený.) " Přála bych Vám míti takovéto děcko doma měsíc -- pak budete mluvit jinak." 

takže pevné nervy ....

Re: Přála bych Vám mít takovéto děcko doma třeba jen měsíc ....

Já Vám moc rozumím, ale věřím tomu, že v tom případě mi tito "chytří lidé" odpoví něco v tom smyslu, že klidně, protože oni už by si ho dokázali zkrotit. Jak říkávala moje nadřízená - je to jen házení perel sv..ím