Děkuji

všem účastníkům diskuse. A prorotože si děti dnes přispaly do čtvrt na šest měla jsem čas to přelétnout v poště. Než si kluci vyčistí zuby a vyrazíme směr školka, chtěla bych uvést na pravou míru pár věcí. Máte pravdu, že na diskusi tolik času nemám a je už to pro mě neúnosné, do pondělka byly děti ve stavu nemocných, tak to šlo, ale dneska zvolíme živější program. Odpovídala jsem na diskuse u všech mých článků, mám totiž takový pocit, že když si někdo dá tu práci přečíst mé řádky a dokonce mi k tomu něco říct, je mojí povinností mu odpovědět, jen ty diskuse byly nepoměrně kratší. Svoje články píšu většinou večer, když děti spí a já čekám na manžela, protože se často vrací až před půlnocí. Myslím, že mi nikdo nemůže mít za zlé, když místo časopisu, cigarety nebo klábosení s kamarádkou, dělám činnost, která mě baví a mým dětem opravdu maminku nekrade. Beru si ponaučení, že hranice živosti svých dětí trošku utáhnu, ale "přišít" si bezohlednou matku nenechám.

Zdravím všechny diskutující...

Přidám svou názorovou trošku do mlýna. Paní Ivaně jsem dala karmu za styl, jakým píše. Text je velmi zajímavý a zaujal mě svou lehkostí. Co se týče diskuze, kloním se spíše k Wandering star, protože mám své zkušenosti s rozjívenými dětmi na veřejnosti (a v tuto chvíli je naprosto jedno, jestli kvůli hyperaktivitě či nevychovanosti). V článku paní Ivana psala, jak pořád nemá čas a jak jí dávají děcka zabrat, ale reakce na příspěvky je od ní velmi častá. Takovou kadci jsem u nikoho z blogerů dlouho neviděla. Ale zase je fakt, že musím ocenit (a to myslým vážně) styl odpovědí paní Ivany. Jsou slušné, neuráží a i když si v nich paní Ivana stojí pevně za svým, tak dávají podnět k zamyšlení. Takže vlastně vůbec nevím, na čí stranu se přiklonit. V oné lékárně jsem nebyla, takže je to těžké. Ale i tak přeji paní Ivaně co nejméně starostí s dětmi a trochu volného času :-)

Re: Zdravím všechny diskutující...

to MayaMoya: uprimne, ze se klonite zrovna k wandering star, co se diskuse tyce,...

Vaše příspěvky jsou vtipné a pěkně napsané

Ale tenhle poslední je opravdu velmi subjektivní. Když píštete, že máte děti hyperaktivní, asi o tom něco víte, jste chytrá ženská. Ale, upřímně, u dvou dětí to bývá neobvyklé... A to, co v textu tak pěkně popisujete, není známka hyperaktivity, tak se projevují skoro všechny děti.

Odpusťte mi další upřímnost - opravdu jste na internetu dost často (kromě fakt pěkných příspěvků máte čas i odpovídat v diskuzích...), takže s tím časem to tak zlé nebude....

Chápu, že člověka naštve, když jeho dítěti někdo nadává, zvlášť když dost oprávněně cítíte, že to chlapeček schytal za Vás.

Zkuste se na to kouknout objektivně - ta lékárnice byla v práci a vaše dítě mohlo být ten den už kolikáté v pořadí.... Lékárna opravdu není místem, kde by děti měly běhat kolem sloupu a halasit. A Vy jako matka byste to měla zajistit, jinak riskujete, že Vám občas někdo vynadá.

Re: Vaše příspěvky jsou vtipné a pěkně napsané

Nebo třeba že se lékárnice nebude moct soustředit na práci a vydá nesprávný lék - o tom by zase mohl být další ublížený článek.

panebož, jak já Vám rozumím!

mám taky dva hyperaktivy, navíc dis, dis, jak se ukázalo později, nicméně s nadprůměrnou inteligencí. přesně si vybavuji okamžiky, kdy dcera běžela na  procházkách po zídce zahrádky a já věděla, že tam musím být první, protože až bude na konci, skočí. prostě předpokládá, že tam budem. jak si ostatní matky drbaly na pískovišti a já měla perfektně procvičen nízký start, protože synek bleskově vytvořil několi bábovek a nabral sprintem k nejbližší silnici. říkali jsme jim tryskomyši. naštěstí mě BAVÍ odpovídat na tisící "a proč" a fyzickou aktivitu potřebuji. ale někdy jsem doslova padala na hubu. když jsem nechtěla děti bít, jako malým jsem jim foukla na nos-vytrhne je to z té zaťaté smyčky. později došlo na uchopení v těžišti a přesun pod sprchu, když se vztekaly. puberta dcery mě málem stála poslední zbytky příčetnosti, ale snad se z ní klube člověk. synek se rozbíhá k frontálnímu útoku, snad mi ještě nějaké síly zbyly.

Re: panebož, jak já Vám rozumím!

 ale je to čím dál lepší. myslím, že investice do dětí a dobrá vůle se neztratí. doufám a těším se. když nemůžu, čtu Betty McDonald.

Můj článek

jsem psala s úmyslem pomoct rodinám, kde prožívají něco podobného. Z toho kolik mi přišlo mailů do soukromé pošty, se to povedlo a to že jsem poskytla i prostor jiným lidem k vylití si vzteku na své mindráky, mě těší v podstatě taky. I těmto lidem se uleví. Potlačovaný stres není zdravý.A nemyslím tím lidi, kteří sice psali nesouhlasně, ale normálně.

Můj článek

Achjo

Dnes si každý rodič buď stěžuje nebo je dokonce pyšný (je to v módě), že zrovna jeho dítě je nějak vyjímečné (nenormální). Přitom se nejedná o nic jiného, než že dnešní děti nedostávají takovou pozornost od rodičů. V kombinaci s tím, že prakticky nechodí ven a tudíž nemají ani kamarády se pak stává, že z dítěte neroste umírněný člověk ale opravdu spratek. Výmluvy na všechny možné poruchy prostě nemusí mít opodstatnění, pokud si dva lidé neudělají dítě na okrasu nebo proto, že už na to mají čas, ale proto, že opravdu chtějí a mají o dítě zájem. Je to stejné jako se psy. Kolik odhozených štěňat je po Vánocích? Děti bohužel odhodit nejde, takže některé rodiče pak začnou jejich děti štvát a místo, aby se zamysleli sami nad sebou, hledají problém v dítěti nebo dokonce v doktorech.

Re: Achjo

Vidim to podobne.

Aha, dalsi hyperaktivni deti....

Kdyz clovek dnes posloucha ty moderni rodice, tak ma pocit, ze kazde druhe dite je dysgrafik, dyslektik, hyperaktivni, cim dal vice deti ma udajne depresi, cpou se lekama. Ach jo. Vase deticky zni jako by potrebovaly pevnou ruku a zaroven lasku a peci, mozna misto psani blogu byste se jim mela venovat. Kluci jsou rozjiveni, mam doma tri plus muze, ale dokazeme to udrzovat v mezich. Kdyz byli mali , nevlaceli jsme je do restauraci, protoze vime, jak je to otravne, kdyz pri jidle zacne jecet male dite. Taky jsme cekali vubec s navstevou muzea atd, az budou starsi a budou trosku vychovani. K doktorum se chodit musi, do obchodu taky, ale vadi mi takovi ti rodice, kteri se nesnazi nejak zasahnout a cumi jak husa do flasky, kdyz jim jejich spratecek rve jak pavian na cizi lidi. Jo a i ta pani psycholozka se muze seknout v diagnoze, takovych pripadu  je taky hodne.Hlavne je to in a moderni, ze skoro vsichni maji aktivni deti, kdyz ve skutecnosti maji obycejne zive a aktivni deti.

Re: Aha, dalsi hyperaktivni deti....

Chápejte psycholožku - už má ten den pátého vřískajícího spratka, hlava ji bolí jako střep, když stanoví diagnózu, matička s ním vypadne hned. Když bude matičce vysvětlovat, že spratek je jenom nevychovaný, bude se s matkou muset dohadovat a ještě přitom spratka poslouchat. Vzdyť stanovit diagnózu je tak snadné.

Podpora pro wandering star

Paní je sice trochu příliš radikální, ale v zásadě ji chápu a souhlasím s ní. Taky nesnášíme spratky ve veřejných prostorách. Když přijdeme do klasické restaurace (nikoli do zařízení s dětským koutkem) a lítá tam bez dozoru za hlasitých projevů nějaké dítě, raději změníme lokál.

Když byly naše děti malé měli jsme jedno hlavní pravidlo: "můžete řvát jak chcete, ale musí to být vesele"... tj. veselý jekot a křik nás ze židlí nezvedal, ale jak se ozval pláč, veděli jsme, že jde do tuhého a běželi jsme zasáhnout.

Tohle ale platilo DOMA !!! Venku mezi lidmi se děti musely chovat tak, aby ostatní nerušily a neotravovaly. Holt někdy i za cenu toho, že místo posezení v hospůdce většinu času někdo s aktivní ratolestí pochodoval venku a dovnitř jsme se šli jen najíst....

Myslím si, že ostatním do vašich výchovných trablů nic není. Kolik dětí dneska nemá nějaký problém? Svým způsobem je atypické každé druhé.

Re: Podpora pro wandering star

Jistěže do klasické restaurace, na výstavu apod. dítě chodit nemusí, ovšem podle wandering star by na "veřejnost" neměly chodit vůbec. Tedy ani na ulici, do obchodu, veřejného dopravního prostředku nebo do parku, protože i tam může obtěžovat.

Mimochodem: pořád se tady omílá termín "spratek". Ráda bych věděla, do jakého věku lze ještě hlasový nebo pohybový projev dítěte tolerovat a odkdy už je to "uvřeštěný spratek". Moje vlastní tolerance je tak do 2-3 let, podle situace a konkrétního projevu. Konkrétně třeba situaci popisovanou v článku bych za spratkovitost nepovažovala.

moje rec

a ja Vam fandim - jsou to Vase deti a jsou to jejich zivoty , pani z lekarny at jde delat jinam kdyz ji lezou zakaznici na nervy , take jsme zazili dost odsudku   -  cizi deti se vychovavaji vzdycky snadno , ze ?  Nam  pomohly az ve skolnim veku hodne sporty  a pozitivni  motivace + domaci zvirata , jo a kupodivu v zapadni Evrope nase deti vzbuzuji nadseni a usmev a nikdo nad aktivnejsim deckem se nepozastavi, po navartu do CR potkavame jen odsuzujici pohledy. Ze vseho nejdulezitejsi je neztratit jejich duveru , pomahat jim a byt pro ne vzorem , pak budou z nich slusni a hodni lide , presne jako mama i tata.

Re: moje rec

Děkuji