Matko, marš zpátky do jeskyně!
Za ohnutý hřbet můžou dvaceticentimetrové podpadky, které mamku katapultují do nebeských výšin, a ona tak chudák nedosáhne na madlo kočárku. Při zaplakání se nenahne nad mimčo, jak je to u nás žen zvykem, nýbrž udělá takový zvláštní podřep. Chvíli mi to nesepínalo, ale záhy jsem pochopila. Kdyby se totiž předklonila, těsně našponované minišatky(v různých barevných obměnách, leč stejného střihu) by jí huply až k pupíku. Vlastně je mi jí trochu líto a představa, jak bude za pár měsíců asi cupitat za tím batolátkem a nedej Bůh mu svojí jehlou prokopne balón k prvním narozeninám, mně přijde srandovní a krutá zároveň.
Ten zážitek má však i druhou stránku. Uvědomila jsem si, že já se ráno už léta nejčastěji oblékám do pohodlných džín a trička. Pochopitelně občas obměním garderobu, ale o vysloveně holčičím oblékání asi mluvit nemůžu. Ženská mezi třemi chlapy to má holt trochu těžší. Jenže pak mě napadlo, jestli to náhodou neberu jako berličku a světe div se, zamyslela jsem se nad sebou. Tu ženu jsem začala na jednu stranu i obdivovat.
Další ráno jsem vyštrachala ze skříně šatičky (koupila jsem je ve slevě s tušením, kde bude jejich místo – dno skříně to totiž jistí vždycky). Kluci byli kupodivu hodní, jeden napínavě sledoval Prasátko Pepinu a druhý projektoval svojí zvířecí farmu, takže v koupelně jsem se tentokrát zdržela mnohem déle. Samotnou mě překvapilo, jak dobře se v nich cítím. Z obr výstřihu mi důstojně vykukovalo moje ženství a bříško mi to nutilo zatahovat, čímž jsem i narovnala svá bolavá záda. V porovnání s běžnými dny? Prostě kočka (pochopitelně jen ve skromném měřítku obyčejných lidí).
Takhle vyparáděná jsem vplula do pokoje. Oba kluci se na mě podívali. Co podívali, vytřeštili oči a svěsili čelist. Po probrání se z šoku ke mně přiskočil ten menší a se slovy - né, zima – mi začal látku tahat až ke krku. Nedala jsem se. Ten větší taky přistoupil, provokativně mi zaťukal do výstřihu a udělil mi lekci.
„No, mami, to snad nemyslíš vážně, takhle pudeš jako ven, jo? No to by táta asi neměl radost! Běž si vzít normální triko!“
Stála jsem tam jako blbec, ale odhodlaná hájit svá ženská práva. Před vlastními dětmi!!! Taková absurdita. Trpělivě jsem vysvětlovala (tedy hlavně tomu staršímu) rozdíl mezi mužem a ženou. Probrala jsem chování, pocity, cíle i jiné páté přes deváté a ve chvíli, kdy to vypadalo, že se jeho znechucený výraz mění k lepšímu, jsem položila poslední dotaz.
„Takže už to chápeš? My holky se prostě chceme svým mužům líbit.“
„Jo, mami, chápu, nejsem hloupej, ale táta je v práci, takže se tady nikomu líbit nepotřebuješ, jo? Tak si jdi vzít to triko.“
„No tak se chci líbit tobě,“ nevzdávala jsem to.
„Mně se líbíš v tričku!“ zněl nekompromisně.
Prostě je jen v šoku, pomyslela jsem si. Nikdy na mě nic takového neviděl, podrážky mých bot jsou zásadně rovné, výjimkou je jedna mírně nakloněná rovina a dekolt jsem až doteď hýčkala pod kusem látky. Přesto mě to šokovalo, protože nahota se u nás v rodině nemaskuje. Nikdo se před sebou nestydíme (pro případné puritány – neznamená to, že bychom snad doma pobíhali nazí!). Jeho zkrátka pobouřil fakt, že bych s tou nahotou (i když opravdu jen minimální) měla vyjít do ulic. Tak to tedy prrr. Hezky jim ji začnu dávkovat, jen ať si zvykají. Dělám to pro dobro jejich budoucích slečen a žen! Nic není horší, než muž puritán a žárlivec.
Držím slovo. Začínám se měnit z matky v ženu. Někdy to sice dost drhne, ale krůček po krůčku už si zvykají (já možná taky). Aspoň do včerejška jsem si to myslela. Když jsem večer dávala do pekáče obrovské krocaní stehno, zeptal se mě Mates, kde prý jsem to ulovila. V ten okamžik mi teprve svitlo. Můj starší syn žije v úplně jiném světě. Mě by nejradši zavřel do jeskyně a zahalil do kůží - občas, matko, něco ulov k snědku, uvař, pokliď, ale hlavně se nepokoušej líbit jinému pračlověku a mlč! Tvoje místo je tady a já tě tady chci mít (zahalenou)!!!
Doufám, že přibližně deset let, než přivede opravdovou zájemkyni o jeho mužství, bude dostatečně dlouhá doba, během níž ho ty pravěké manýry přejdou. Jinak totiž budu čelit neustálým reklamacím z těch nebohých ženských řad a to bych tedy vážně nechtěla.
P.S. Manžel byl informován a synovým chováním byl zdrcen(smíchy).
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severu Íránu v neděli havaroval vrtulník s íránským prezidentem Ebrahímem Raísím, jehož stav je...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Prodej RD 191 m2 - Dolní Lhota
Blansko - Dolní Lhota
3 800 000 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html