Tak co je nového? Nic? Tak jdi do ......
„Ahoj, co je nového?“ pokládá tradiční otázku.
V duchu mi proletí jasná odpověď - co by tak asi bylo nového od včerejšího večera, kdy jsme spolu mluvily naposledy. Bohužel nebo bohudík nepatřím mezi ženy, pro které je sluchátko prodloužením ruky a jakékoli téma je dle jejich názoru naprostá pecka, o níž stojí za to klábosit hodiny. Jsem pro stručnost, věcnost a účelovost.
„Nic nového není,“ snažím se o milý tón. Následují otázky na děti, manžela, co budu vařit, kam půjdeme ven……
Po obědě zase zvoní telefon. Volá máma, aby se zeptala , co je nového. Opět odpovídám, že nic nového není, kromě dennodenního stereotypu, nového výkresu ze školky nebo dalších složenek ve schránce.
Večer mezi šestou a sedmou spolehlivě drnčí telefon. Volá máma. Chce vědět, co je nového. Někdy mám nutkání si něco vymyslet, abych jí udělala radost. Pořád čeká nějaké novinky, dobré zprávy, jenže ty u mě po sedmi letech doma prostě nejsou. Pominu-li samozřejmě povedenou bábovku na písku, rozbité koleno a nové sprosté slovo přitažené ze školky.
„To jsem se toho teda dozvěděla,“ končí většinou naše hovory.
Uvědomuji si, že telefony, ačkoli by měly lidi k sobě přibližovat, bořit vzdálenosti, tak někdy jsou spíše pohřebištěm normální, milé, hřejivé lidské komunikace. Jen tak, při čaji, kávě. Zkrátka pospolu. Odbýváme se telefony, za cílem splnit si tu povinnost kontaktu. Voláme si často jen proto, aby se neřeklo. Výsledek je, že si tím pádem už nemáme co říct. Mluvíme do toho přístroje, přitom vaříme, nakupujeme, hrajeme si s dětmi, pracujeme. Jen málokdo si sedne a plně se věnuje jen hovoru. Je to jako bychom se s někým bavili, aniž bychom mu pohlédli jedinkrát do očí. Pochopitelně tím nemám na mysli hovory spojující lidi vzdálené od sebe stovky kilometrů. Tam je to dobrý sluha, ale u nás „přesploťáků“?
Nedávno byl syn na týden u babičky. Volala jsem mu ráno, v poledne i večer. CHTĚLA JSEM VĚDĚT, CO JE NOVÉHO. Nejčastěji jsem slyšela slovíčko NIC! Přišlo zděšení - jsem stejná, je ze mě moje matka!!! Je to dědičné!!! Vzpomněla jsem si i na svého rázného dědu. Nevolal sice tak často, ale vždycky se ptal na to samé a dovedl to k dokonalosti. Naše hovory po drátě měly velmi rychlý spád.
„Ahoj, co je novýho?“
„Dědo, ani nic.“
„Nic? Tak jdi do prdele!“
tu tůt tu tůt tu tůt tu tůt
Budu milejší, slovo NIC definitivně škrtám ze svého telefonního slovníku. Snad není pozdě a naučím se to dřív, než se ve mně a v mých dětech probudí i dědovy geny, abych jednou neposílala nebo nebyla poslána kamsi.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Z uprchlíka agentem. Šapošnikov sehrál při výbuchu ve Vrběticích klíčovou roli
Premium Jakou roli hrál ve výbuchu muničního skladu ve Vrběticích bývalý ruský voják Nikolaj Šapošnikov? O...
Rusko bombarduje civilní cíle a chlubí se tím. Nechutné, říkají Ukrajinci
Premium Záporoží (od zpravodajů iDNES.cz) Areál stavební firmy v Záporoží nacházející se jen dva kilometry od centra města zasáhla raketa...
Severní Makedonie zvolila novou prezidentku. Předchůdce uznal porážku
Severomakedonský prezident Stevo Pendarovski uznal porážku ve středečním druhém kole prezidentských...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html