Co se ve škole neučí
„Mami, cítíš tu krásnou vůni? A ten krásnej zvuk? Doufám, že tenhle výtah nikdy nebudou předělávat, já nesnáším ty nový věci,“ chrlil ze sebe blaženě osmiletý syn, zatímco rukama sahal po stěnách stařičkého dřevěného výtahu v domě, kde bydlí jeho babička. Zvuk tedy připomínal spíš nářek té pravěké kabiny, co prosí o trochu slitování v každodenní službě, ale vlastně to znělo opravdu krásně. Nasála jsem tu „vůni“ a odletěla do dob, kdy jsem tu jezdila stejně stará, jako je teď Matěj. Já zase u té svojí babičky milovala vůni háčkovaných záclon, z jejichž dírek jsem šťourala zbytky škrobu, a zvuk, který vydávala klička starých dvojitých oken při narážení do skleněné tabulky. Kdyby mi tehdy někdo řekl o plastových oknech, možná bych taky dostala strach.
Naštěstí život posílá do cesty náplasti v podobě dětí, s kterými se rány po těch ztrátách zahojí, aby se mohly s tikáním hodin vytvářet zase nové a nové.
„Mami, co je to francouzák?“ položil mi otázku Matěj, a protože u toho byl i mladší syn, který si ťukal na čelo, že jeho starší a chytřejší bratr je natolik hloupej, že nezná nářadí, strhla se slovní bitka.
„Ježiši, Kubo, buď laskavě ticho, já se mámy ptám na něco úplně jinýho, dost důležitého, jasný?!“ Kousla jsem se do koutku a v duchu se snažila vymyslet rychlou odpověď: „No to je, když si dva lidi, co se mají moc rádi, dávají takový vášnivý pusy.“
„Jak jako vášnivý pusy? Co jako dělají přesně!“ nebyl spokojený s mojí odpovědí.
„No,…..dávají si jazyk do pusy jako důkaz lásky,“ vyhrkla jsem ze sebe a čekala na reakci.
„Cože, to jako do pusy toho druhýho? No fůj, tak to teda rozhodně dělat nebudu. Jo a ,mami, až se tohle bude probírat ve škole, tak mi teda jako napíšeš omluvenku, jo?!“ zoufale naléhal a uklidnil se, až když jsem mu řekla, že může být klidný, protože tohle se ve škole neprobírá. Tím náš hovor skončil, protože jsem pospíchala, a na další rozebírání nebyl čas. Vůbec právě ten čas je poslední dobou podpultové zboží, až člověka někdy mrazí, jak jeho nedostatkem možná zabíjí nějaké krásné vzpomínky, co se teprve derou na svět.
Zato, když jsem čekala na manžela, až mě přijede vysvobodit, protože jsem zůstala v kopci s autem a motor už prostě nenaskočil, jsem času měla dost. Ještě jsem setrvačností zajela za zastávku autobusu, vystoupila a jen smutně koukala na projíždějící auta a poslouchala jejich spokojeně předoucí zvuky motorů. Záviděla jsem. Pak zastavil autobus a do ticha tmavého rána se ozvalo: „Závist – zastávka na znamení!“
Nehoda není náhoda. Beru to taky jako znamení, že je prostě potřeba zpomalit nebo na chvíli úplně zastavit. A závist? K čertu s ní. Kdo by záviděl, když může mít tolik krásných vzpomínek. To je vždycky lepší než život s výčitkou, že něco důležitého promeškal. Třeba právě ty rodící se krásné vzpomínky svých dětí. Tohle by ve škole učit mohli. Možná by bylo na světě líp. Já v to aspoň doufám.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Ivana Vejvodová
Nebuď baba, pochlap se!
„No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Aktualizujeme Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájil dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Steinmeier si v Praze může zlepšit reputaci. Poškodil mu ji döner v Turecku
Pondělní dvoudenní návštěva Česka s fotkami od Vltavy je pro německého prezidenta Franka-Waltera...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhodlala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html