Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši
„Matěji, dělej, vstávej, máma píchá tátu!!!!“ ječel onehdá mladší syn na bratra v půl šesté ráno a už si sunul židli do první řady, aby prý viděl líp, až bude z otce stříkat ta krev. „A, mami, ať to tátu bolí, jo? Kolik máš zkumavek? Cože?! Jenom dvě!?“ zklamaně komentoval dění v kuchyni, což manželovi vehnalo do hlavy otázku, zda to dítě, co nemá absolutně žádné slitování, opravdu vzešlo z jeho stáje. Vzešlo, jiných důkazů mám dost.
Dny plynuly a my, stejně jako většina lidí, žili v poklusu a nepřipouštěli si, že by něco mělo být v nepořádku. Jenže bylo, a manžel i ten náš krevmilující syn se ocitli na jedné z životních křižovatek, kde dopravní obsluha života postavila divné značky, co mohou člověka poslat do temné slepé uličky. Manžela čekala magnetická rezonance mozku, a já začala uzavírat ty bláhové sázky s panem Osudem. Tyhle chvíle mě mění v infantilní holčičku, která si dává pokud možno splnitelné úkoly, aby měla jakoby klidnější duši. Když projedou tři auta, než dojdu k támhleté lampě, dopadne to dobře. Když bude na parkovišti aspoň jedno červené auto…. Když stihnu přejít silnici jen na tolik a tolik kroků…..Když budu mít v mailu aspoň jeden vzkaz….
A když pak dojdou sázky, začnu šmelit. … Nabízím Osudu výměnou část svého zdraví. Třeba ohluchnutí na jedno ucho, nějaký nepotřebnější prst, jednu ledvinu nebo aspoň blbou rýmu jako trám….
„Táto, už jsi byl u toho doktora?“ ptal se po nějakém čase Jakub manžela, což nás od něj oba dost překvapilo.
„A u kterýho?“ opáčil muž.
„No u toho, co má zjistit, jestli tam máš ten mozek?“ zintenzivnil svůj dotaz syn a já se musela smát. „No vidíš, miláčku, třeba nakonec zjistí, že tam ani žádnej nemáš, tak co by tam asi dělal nádor? To ho mít ani nemůžeš,“ snažila jsem se odlehčit situaci, a i Kuba taťku ubezpečil, že se stejně nemusí bát, protože tam určitě prodávají jiné mozky, takže když to dopadne špatně, koupí si prostě nějaký jiný. Lepší. Pak si šel do pokoje pro svoje korunky a nabídl se velkoryse, že ho tátovi zaplatí. Tahle chvíle snad muže o té genové shodě přesvědčila nadobro.
A nakonec už jen čekání….Nesnáším to slovo. Minuty se vlečou….dny jsou jak týdny….a pak verdikt…
BEZ NÁLEZU!!!!!!
Děkuju Osudu a slibuju, že splním cokoli na světě.
„Jen splň aspoň jeden ze svých slibů,“ jakoby mi odpovídal shora a snad se i spiklenecky pousmál….Kývu hlavou a čekám, co bude.
MÁM ŠÍLENOU RÝMU!!! A košilka za to určitě nemůže. Zabralo to, a já se začínám znovu sázet a nabízet další kousek z mého zdraví, aby i náš mladší syn svoje nově odhalené velké trápení ustál. Osude, co třeba to ucho? Nebo chceš radši tu ledvinu? Jen ber, hlavně ať to pomůže. Upíšu se třeba i ďáblovi a jako bonus slíbím, že začnu nosit košilky, aby i ta moje stařičká babička měla klidnější spánek.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Nejraději měli Češi EU za předsednictví. Vlnu nevole vyvolala migrační krize
Největší nespokojenost s členstvím Česka v Evropské unii byla v době migrační krize. V roce 2016...
Česko slaví 1. máj. Na Střeleckém ostrově se hádali komunisté s aktivisty
Přímý přenos Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a...
Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvacítky požárů, často zbytečně
Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html