Koloběh života aneb Tak to má asi být
Kdo přinesl na hřiště žlutou limonádu ve velké flašce, byl rázem „kápo“ celého odpoledne. My ostatní mu museli povinně odsypat ze svých sáčků s Vitacitem jako splátku za doušek toho úžasného moku, který se po chvilce měnil v cosi uslintaně pěnivého. Ale nám to bylo fuk. My cítili blížící se volno a všechno získávalo úplně jiný magický rozměr.
Jen každým dalším kolečkem Země kolem Slunce v nás pomalu zhasínal ten plamínek, co zažehával naši dětskou fantazii, a všechno to nádherné těšení nemilosrdně přestěhoval do komůrky vzpomínek. Vzduch začal „vonět“ úplně jinak. To kuchař života vymyslel různé příchutě. Někdy nám přisladil, jindy zas hořké aroma rozpustil, občas i přitopil a dusno seslal, pak barvy duhy upekl a vánek s pohlazením nabídl, všechno zalil sluneční polevou a bolavou duši zase na nějaký čas zahojil.
Najednou nám nevisí klíčenka kolem krku, nikdo nám nestrká do kapsy drobné na zmrzku a v tašce už není „pro jistotu“ cedulka s adresou.
Najednou my vážeme svým dětem klíče na šňůrku a černým centropenem píšeme jmenovku s adresou do školní tašky.
Koloběh života.
Minulý týden jsem se s klukama vracela z jižních Čech. Kochala jsem se tou krásou jako pan Hrušínský a otevřeným oknem se pomalu vkradla ta známá vůně, co mě vrátila v myšlenkách o víc jak dvacet let zpátky. Zpátky do dob, kdy moje prázdniny voněly loukou, lesem a dřevem z tátovy dílny. Milovala jsem ten praskavý zvuk hoblin, když jsem si je strkala do vlasů jako bílé kudrlinky malé princezny. Milovala jsem piliny, co ulpívaly v tátových chloupcích, a milovala jsem jeho dlouhé prsty přejíždějící po prkně, aby se přesvědčily o dokonalosti svého díla. Ale to možná lžu, protože to, že jsem to milovala, vím až dnes s odstupem tolika let. Tenkrát to prostě byla jen součást prázdnin. Krátký čas určený rozvodovým soudem, jehož dopady jsou nad veškeré dětské chápání.
„Mamíííí, mááámóóó!“ přerušilo moje snění volání z dětských sedaček a podle intenzity už asi probíhalo delší dobu.
„Mami, ty jako vůbec neslyšíš?!“ rozčiloval se Matěj a už už se nadechoval, že mě zahrne dalšími výčitkami.
„Promiň, neslyšela jsem, vzpomínala jsem na dědu Mirka, víš?“ rychle jsem mu skočila do řeči, ve snaze nepustit ty krásné vzpomínky nikam daleko. K mému úžasu na okamžik umlkl.
„Mami, fakt jednou všichni umřeme?“ zeptal se po chvilce, což se zdálo být dost atraktivní téma i pro Jakuba.
„Bohužel. Všichni jednou umřeme, někdo dřív a někdo později, takový už je život, před tím se nikdo nikam neschová. Ale neboj, ještě budeme žít hodně dlouho,“ snažila jsem se o optimistický závěr, který Kuba bojkotoval výstřely z pistolky a tvrzením, že to není pravda, protože už jsme „mrkví“.
„Neboj, mami, až umřeš, tak ti budu na hrobeček nosit kytičky a zapalovat svíčku. Taky ti tam budu chodit povídat. Jo, a mami, můžu ti tam nosit i čokoládu?“ vypouštěl z pusy Mates věty tak, jak to napadalo jeho dětskou hlavičku.
V rádiu zrovna zněla písnička „S láskou má svět naději“ a mně došlo, že není až tak důležité, jak dlouho tady na tom světě budeme, hlavně si nesmíme nechat zhasnout ten plamínek dětské fantazie, třebas je z něj už jen malá jiskřička, protože bez fantazie nemůžeme milovat.
Teď nezbývá než doufat, že jednou budou kluci vzpomínat na krásnou vůni prázdnin, když táta s mámou……………, a že budou ušetřeni situací, kdy nám stařečkům budou dávat klíče na krk a do kapsy strkat cedulku s jmenovkou a napsanou adresou, abychom věděli, kdo vlastně jsme a kam se máme vrátit. Pokud teda budou stát o náš návrat. Tenhle koloběh života se mi totiž už tolik nezamlouvá.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
V Německu zemřeli dva pobodaní Ukrajinci. Policie podezírá 57letého Rusa
V areálu nákupního centra v bavorském městě Murnau am Staffelsee byli v sobotu večer nalezeni dva...
Ruské vojsko dobylo další ves, hlásí Moskva. Padnout měla Novobachmutivka
Sledujeme online Ruská vojska dobyla další vesnici v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, Novobachmutivku, uvedlo v...
TOP 09 má na ministra pro vědu a výzkum čtyři kandidáty, řekl Válek
Na ministra pro vědu a výzkum má TOP 09 podle místopředsedy strany a ministra zdravotnictví...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html