Jó, lidi těžký to maj
„Cože?“ padl standardní dotaz dětí po oznámení, že jim končí maminčin servis all inclusive, a oběma asi začalo v hlavičkách šrotovat, cože to pro ně vlastně znamená.
Matěj sebou po chvilce práskl o zem a začal se svíjet v šílených křečích, a já v domnění, že jsem mu svým oznámením vyvolala žal, který mu teď mlátí jeho tělíčkem a srdce rve na cucky, začala o správnosti svého činu pochybovat. Ale zbytečně, protože u něj šlo o křeče oslavné.
„Jupííí, konečně budeme bohatý, zvýšíš mi kapesný, pojedeme k moři a koupíš mi nový Lego a Bionicle!!!“ řval z plných plic, skákal po posteli, a pak se pod vidinou peněz skácel z matrace na zem. Moje další informace o nočních službách ho nakopla novou energií a nadějí, že pod dohledem otce nebude problém vykonávat mnou zakázané činnosti, tudíž mu začnou zlaté časy.
Zato Kuba měl jasno: „No tak to ani náhodou, budeš spát doma!“ Tvářil se u toho nekompromisně, čímž mi připomněl výraz mojí mámy, když jsem zkoušela vyjednat návrat z diskotéky v časných ranních hodinách, nebo možná žárlivého milence, což tedy jenom tipuju, protože jsem nikdy žádného neměla. Taky informace o mé náplni práce Kubu, absolutního nepřítele čehokoli spojeného se zdravotnictvím, dost pobouřila a dostala jsem od něj přednášku, že nemám lidem píchat injekci na bolest, ale foukat jim bebí jako Kubíkovi a číst přitom pohádky.
Po uvedení situace na pravou míru, totiž, že moje sesterská profese v nemocnici nás mezi horní vrstvu obyvatelstva nekatapultuje, odešel Matěj zhnuseně do vedlejšího pokoje, kde zřejmě spřádal plán, jak přijít k penězům, z kterých by měl prospěch zejména on. Postupně mě chodil informovat se svými plány do budoucna. Napřed ale zjišťoval, které zaměstnání je nejvíce rentabilní, a nakonec na to přišel.
„Budu kinelolog!“ úlevně ze sebe vypustil a zdálo se mi, že v očích mu projelo něco podobného jako strýčku Skrblíkovi. Nejdřív jsem tápala, jestli kinelolog souvisí se psy nebo jen zkomolil obor gynekologický, jenže byla jsem vedle jak ta jedle. Bude prý vymýšlet filmy, které pak poběží v kině, a on bude dostávat všechny(!) peníze za vstupné.
Jeho další nápad mě ale uvrhnul v pochybnost, zda jsme jako rodiče neudělali někde chybu.
„Mami, kolik by stálo, kdybych tady před barákem chtěl vybudovat kašnu?“
„Kašnu? Tady? Před panelákem?“
„Jo, aby to tady bylo hezký, víš?“
„No, to nevím, asi hodně,“ nechtěla jsem mu kazit iluze, ale stejně jsem byla z jeho zvelebování okolí trochu v šoku.
„Mami, a stačily by mi na to ty peníze z mýho účtu?“
„Ty si chceš vyplácat penízky na stavbu kašny? Já myslela, že šetříš, až budeš velkej?“
„Prosim tě, mami, žádný strachy, to je investice, chápeš? Já bych tam dal ceduli, že tam mají lidi házet penízky pro štěstí, a každej večer bych si je chodil vylovit.“
Pečlivě jsem pátrala v paměti, po kom by to dítě mohlo být, ale ničeho jsem se nedopátrala. Mávla jsem nad tím rukou a uklidňovala se teorií „on z toho vyroste“.
Udělal mi radost a přeorientoval se na matematiku: „Mamí, kolik je osmnáct krát padesát?“
„Devětset,“ spočítala jsem po chvilce, při míchání polévky, pyšná jak na sebe, tak na syna, že má konečně ušlechtilé zájmy a to předešlé období je pryč.
Když jsem ho ale záhy přistihla před zrcadlem, jak se pokouší vypáčit si zuby, došla mi ta jeho násobilka. Osmnáct je počet zubů, co mu ještě zbývá vypadnout, a „pajska“ je ta korunka, co jí strká zoubečková víla pod polštář za každý jeho zub.
Tak nějak nevím, jestli ten můj návrat do práce neodrovná celou rodinu. Z Matěje bude bezzubý zlatokop, Kuba má noční můry o matce s injekční stříkačkou, protože ze spaní křičí „nééé, mami, nepíchej ty lidi“, manžel je už teď nervově labilní a já se budím spocená, protože mi ve snu nejde napíchnout žíla. Už vím, že jsem se mýlila. Odpočívat nebudu už nikdy a nikde. Jediné k čemu se teď upínám, je nádherná představa, jak jsou za pár let obě moje děti na škole v přírodě, manžel na dlouhé služební cestě a já? Já si vezmu dovolenou.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Vláda schvaluje důchodovou reformu. Do penze má pustit mladší lidi později
Úpravy, které se týkají budoucích důchodců, schvaluje vláda. Návrh, na němž se shodla pětikoalice,...
Chování TOP 09 ke své ministryni je neodpustitelné, říká Kalousek
Zakladatel TOP 09, exministr financí Miroslav Kalousek, tvrdě zkritizoval současné vedení strany...
Riziko požárů platí až do čtvrtka. Pálení čarodějnic zkomplikuje i vítr
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) prodloužil výstrahu varující před nebezpečím vzniku požárů...
Ukrajina je na nezvratné cestě do NATO, potvrdil Stoltenberg v Kyjevě
Ukrajina má v NATO své právoplatné místo a podpora spojenců v obraně před Ruskem bude pokračovat,...
Pronájem bytu 1+KK s velkou terasou ve Slavkově u Brna
Zelnice II., Slavkov u Brna, okres Vyškov
13 000 Kč/měsíc
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html