Vycvičme si svého špeha
„Huš, kšá, kšá, huš…!“ pokoušela jsem se ji zahnat, a když to nepomohlo, rozeběhla jsem se, začala kličkovat a snažila se té nositelce zla zamezit, aby mi přešla přes cestu. Nepovedlo se. Vzpomněla jsem si, že jako malé holky jsme to řešily prudkým otočením a odplivnutím, a tuto variantu jsem chápala jako svoji poslední šanci. Pozdě. Zlo právě začínalo vládnout a při prudkém otočení mi postavilo do cesty otevřená vrata od vjezdu k zahradě rodinného domku, která jsem poslala s úlevou vpřed. Jenže ta se po dvaceti centimetrech zarazila, odrazila, nabrala zpětný chod a narazila mi přímo do nosu, který se tím okamžikem stal rudým průplavem.
Začal mi operační den.
Zastavila jsem napřed svoje krvácení a potom to Kubovo. Jak mi totiž letěl na pomoc, zakopl o obrubník a sedřel si obě ruce. Doma jsem pokračovala zašitím tržných ran na jeho bundě i kalhotách, provedla jsem precizní odříznutí čepice přilepené žvýkačkou ke Kubovým vlasům, přišila téměř amputovanou Spidermanovu ruku, provedla suturu urvaného suchého zipu na botě a ledovala oběma dětem boule na čele, neb se chlapci špatně domluvili na „přednosti běhu“ při souběžném vycházení ze záchodu a dětského pokoje. To vše za neustálého odbíhání od operačního stolu, protože jsem byla odvolávána, abych fungovala jako smírčí soudce sourozeneckých sporů, a při pohledu do obou dětských pokojů, kde veškeré věci z poliček, skříněk, bedniček a nevím čeho ještě změnily svá působiště za účelem vytvoření obrovské neúčelné hromady, jsem na chvilku uvažovala i o povolání popravčí čety.
Moje únava(lenost) pak od stolu po dětech házela slovy: „Matěji, měj rozum, jsi přece starší! Kubo, nech to bejt, na to jsi ještě moc malej! Matěji, ty seš snad horší než von! Kubo, tak buď rozumnější, nechovej se jako von!..........“
Až mi to došlo. Tohle byly přesně ty věty, co jsme z nich se ségrou měly v dětství kopřivku. A já jako prostřední dítě jsem to slízla vždycky rovnou z obou stran. Vlastně ze tří. Když ségra dospěla do věku, co posílá jako své předvoje pupínky na obličej a občas škrtne o nějaké to lýtko, byla jsem ji přidělena jako prodloužené maminčiny oči a uši. Hlavně v létě na chalupě. To se tam houfovala lufťácká a vesnická omladina, které jsem musela pod nátlakem slíbit, že moje druhé oči zůstanou slepé, uši hluché a vlastní ústa němá. Když jsem ale byla(já – mírumilovný tvor) svědkem toho, jak jednomu strejci na kraji vsi kradla ta banda slepice zaháněním do bažin v lese, kde je pak jako na oko zachraňovala, aby si je mohla na ohni upéct, moje smysly se vrátily a já doma promluvila. Naposledy. Dalšího dne mi byl pod polštář strčen useknutý slepičí pařát a dopis s varováním, že pokud ještě někdy něco ceknu, dopadnu úplně stejně, jen s tím rozdílem, že ten řez bude proveden pod krkem. Od té doby jsem snad zapřela i čich a hmat. Pro jistotu.
Tahle vzpomínka mi zablikala výstražným světýlkem, a já si slíbila, že se vždycky budu spoléhat na vlastní oči, děti nebudu vysílat jako špehy a na rozdílnost jejich věků nebudu tolik upozorňovat. Jenže to jsem ještě nevěděla, co se večer dozvím od Matěje, když jsem opět po nějaké době vraždila šediny. Chvíli na mě koukal, a pak mi s výrazem nepochopení povídá: „Mami, já se ti fakt divim, že si tam furt patláš tu černou barvu, tátovi se přece daleko víc líbí blondýny.“
Bum! Moje předsevzetí bylo tatam.
Nějak k tomu závěru ten kluk přijít musel. Tak „malej“ už totiž zase není, a tak je třeba zjistit podrobnosti. Povolávám tedy do zbraní vlastní děti, které budou od této chvíle nasazeny na otce jako diktafonek s očima, a raport budou skládat denně! I kdybych měla použít nátlak slepičím pařátem.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html