Každý si holt hlídá to své

19. 07. 2013 16:48:54
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.

„Co ti to udělá, taková malá nevinná lištička, to je pro tebe přece hračka?“ nasazuji strategii, o které doufám, že zabere. Pokračuji slibem lahodné krmě po odvedené práci a povolávám do zbraně i ty zbraně nejúčinnější - ženské.

Muž je poražen, odchází do sklepa pro vrtačku se sklopenou hlavou jak na porážku, zatímco já si mnu ruce. Po chvilce už je lišta přivrtaná, ale protože už je vrtačka v těch šikovných rukách, uvědomuji si, že jsem chtěla v dětském pokoji převrtat obrázek na druhou stranu. Je dokonáno, ale na původním místě zbyl ohavný šroub. Když je venku, ční ze zdi nevzhledná hmoždinka. I ta je zničena, leč díra po ní volá po zasádrování, které bohužel nekoresponduje s malbou stěny.

Maluje se tedy zeď. Když už je ale barva rozdělaná, vymaluje se pokoj celý. Vlastně i v předsíni už zdi nejsou nejpěknější a v obývacím pokoji by to také nebylo marné.

Stěny jsou krásně čisté, to by byl hřích nepřestavět nábytek, jenže na podlaze v dětském pokoji je vidět jeho původní rozmístění. Nevadí, stejně jsem chtěla jinou podlahu. Ještěže máme s mužem oba dovolenou. Následují další inovace, jiný lustr, pár kousků nového nábytku a doplňků.

Po pár dnech je rekonstrukce „lišty“ dokonána. Jsem šťastná! Muž o poznání méně, ale neříká nic. Ví, že jeho chvíle brzy přijde.

Uběhne nějaký čas.

Utíkám před manželem, gestikuluji nesouhlasně rukama, pokouším se před ním zavřít dveře, ale on je neoblomný. Škvírou mezi futry mi šermuje nějakou zpuchřelou součástkou z auta, jejíž výměna na jeho autě mu chybí ke štěstí.

„To se musí vyměnit, to se úplně sype!“ informuje mě během kalkulací, kdy propočítává, co by se mohlo stát a kolik by to pak mohlo stát! Vezme to letem světem přes katastrofické scénáře, zaútočí na moje city přes děti, což jsou na ženu zbraně nejúčinnější – chlapské.

Jsem poražena, souhlasím s obětováním společné kreditky se sklopenou hlavou, zatímco manžel si mne ruce. Součástka je zakoupena rychle, ale při montáži je zjištěna další závada a pak další a další. Když už je auto na zvedáku, tak se přece vymění i výfuk, pak i nějaká ramena (zatímco moje ramena cítí tíži, ačkoliv nemusí fyzicky pracovat jako ta manželova při mé rekonstrukci), čepy, čidlo, oleje, destičky.....a nakonec se dojde k závěru, že auto by bylo lepší poslat do světa.

Po pár dnech je koupě jiného vozu dokončena. Muž je šťastný! Já o poznání méně, ale neříkám nic. Vím, že moje chvíle zase přijde. Ale vím, že i jeho.

Prostě to tak je na tom světě k mému úžasu zařízené už odmalička. Stačí se jen dívat. Když jsem třeba odcházela s mladším synem na hřiště, vzal si s sebou svoji novou pušku. Už když jsme se blížili k hloučku dětí, vykoukla z něj holčička a volala na Kubu. Ten ke spolužačce okamžitě běžel a začal jí vysvětlovat, co má za typ zbraně. Vedl sáhodlouhý monolog, zatímco ta holčička se před ním nakrucovala, hrála si s flitříky na tričku, tahala ho a všemožně jinak na sebe upozorňovala. Když Kuba na chvilku ustal v samomluvě, vyčítavě se na něj podívala a rozhořčeně se do něj pustila: „Kubo, ty sis vůbec nevšiml mýho trička?“ Přitom si přejela vykrojení na ramínkách, zavlnila se tak, že třpyt z flitrů by toho nebohého chlapce snad i dokázal oslepit, ale ten jen přelétl zrakem její róbu a nezúčastněně jí oznámil: „ No co? Růžový, no? Ale ty sis, Míšo, jako vůbec nevšimla, že ta moje puška má světelný laser!!!“

Jó, každý si holt hlídá to svoje.

V pokoji praskla ta malá lišta.

V autě začíná něco strašně vrzat.

Kreditce kručí v břiše, a tak budeme chvíli předstírat, že jsme slepí a hluší. Aspoň na okamžik Marťan a Venuše na jedné planetě.

Ale, jak tak přemýšlím, na nové tričko mi snad ještě v kasičce zbylo, tak doufám, že si manžel všimne......

Když ano, pochválím mu jeho nové svíčky do auta. Vždyť přece o tom to je.....

Autor: Ivana Vejvodová | pátek 19.7.2013 16:48 | karma článku: 32.05 | přečteno: 3066x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 192 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 330 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.70 | Přečteno: 560 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5157

Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...