Ivana Vejvodová
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
Seznam rubrik
Ivana Vejvodová
Než skončíme jako dinosauři
Nedávno se mě Matěj ptal, jestli jednou vyhyneme jako dinosauři a jestli má teda vůbec smysl, že se rodíme. Nakonec jsem ani nemusela odpovědět, protože sám navrhl, že se radši zeptá táty, který to bude určitě vědět líp než já.
Ivana Vejvodová
Každá matka povinně na detox
Někdy se člověk užírá výčitkami, ale s tím, jak nám ten jediný spravedlivý - „Pan Čas“ vyřezává svůj podpis do našich tváří, zjišťujeme naprostou zbytečnost svého myšlenkového sebetýrání.
Ivana Vejvodová
Marné snažení aneb Než budu odstraněna
Taky máte z reklam vštípený ten model báječné rodiny? Tatínek, vracející se nedočkavě z práce, a maminka s krásným klidným a odpočatým úsměvem, kolem níž pobíhají dvě dokonalé děti. Jedno v růžové a druhé v modré verzi. No, a samozřejmě nesmí chybět nějaký domácí mazlíček. Nejlíp koťátko nebo štěně labradora.
Ivana Vejvodová
Koloběh života aneb Tak to má asi být
Pamatujete si taky na ten kouzelný čas, kdy do prázdnin zbývalo pár dní? Vzduch voněl létem, občas se mísil s vůní točené zmrzliny před sámoškou (tu pistáciovou, tu malinovou) a naše starosti končily s odhozením školní tašky.
Ivana Vejvodová
Život je boj aneb Než bratr pozná bratra
Můj blížící se nástup do zaměstnání přivedl kluky k závěru, že s rozením holčičky je u nás asi fakt konec. Doteď v nich ještě živořila malinká jiskřička naděje, že tu ségru ještě mít budou, dokonce Mates byl ochoten ze svých nároků dost slevit a spokojil by se prý i s dalším bratrem, teda jen za předpokladu, že nebude tak „blbej“ jako Jakub, který na dotaz paní učitelky ve školce, zda jde pro bráchu, odpovídá, že ne, že jde pro ségru, a pak se snaží vyzvednout holčičku, která mu zrovna nejvíc kápne do noty.
Ivana Vejvodová
Jó, lidi těžký to maj
Poslední dva roky jsem dost často vypouštěla z pusy něco o tom, že už se těším, až si půjdu do práce odpočinout. A je to tady. Za měsíc mě čeká ten vytoužený odpočinek.
Ivana Vejvodová
Kde má "pinďur" hlavu aneb Je třeba odhaliti bratra
Někdy si říkám, proč já nedávala víc pozor na hodinách psychologie, když se probíraly děti. Měla jsem si poctivě dělat poznámky zlatým písmem a možná bych na tom teď byla líp.
Ivana Vejvodová
O strkání čehokoli kamkoli aneb Před dětmi se neschováš
Jako malá holka jsem si moc ráda hrála na schovávanou. Hlavně v bytě. Číhala jsem ze svého úkrytu a děsně se bavila, jak jsem nad svými hledači, většinou rodiči, vyzrála. Jenže v tom je ten háček. Od těch dob jsem bohužel vyzrála jinak a hledači jsou teď moje děti.
Ivana Vejvodová
Histo(e)rická matka aneb Srdce v kalhotách
Myslela jsem si, že už máme doma jasno. Oplodnění rutinně odříkáváme, porodní cesty jsme zvládli nedávno, takže sexuální výchova se mi jevila tak nějak prozatímně uzavřenou. Omyl.
Ivana Vejvodová
Jak to cítí chlap(eček)
S dětmi je to jako s kusem železa. Buď se smíříme s tím, jak nám je osud společně s genovou výbavou ukuchtil, nebo je začneme přetavovat do jiného, nám milejšího, tvaru. Ale to potom musíme počítat s tím, že ta malá „želízka“ nás při tom žhavém pozměňovacím procesu nejednou pořádně popálí.
Ivana Vejvodová
Tělo nepůliti aneb Jak jsme doma rodili
Nelhat. Hlavně dětem nelhat. Všechno pěkně vysvětlit, trpělivě odpovídat na otázky, a pak se jen kochat a sklízet sladké plody perfektní výchovy.
Ivana Vejvodová
Jak selhala moje mírumilovná výchova
Ještě nedávno jsem se dušovala, že povolání svých dětí nechám na nich a nebudu zasahovat. Snad jen občas pustím zmínku o vznešenosti písmenek před jménem. Třeba JUDr. nebo MUDr. zní mým uším tak nějak hezky melodicky, a tak si často v duchu představuju, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tento „hudební“ sluch podědily a reálně ho rozvinuly.
Ivana Vejvodová
Vycvičme si svého špeha
Už ráno jsem se vzbudila s divným pocitem, že se něco stane. Takže když mi cestu zkřížila černá kočka, rozhodla jsem se neštěstí odvrátit.
Ivana Vejvodová
Jen si berte aneb Asi jsem odhalila organizovaný gang
„Tady je klid, je to taková pražská vesnice, no koukněte, támhle v dálce na skále za řekou je altán, do lesa kousek, školka za rohem, no co víc si můžete přát,“ tak nějak nám popisoval oblast původní majitel bytu, ve kterém jsme se rozhodli zapustit rodinné kořeny.
Ivana Vejvodová
Jak jsem chrlila aneb Nemám vrásky jako důkaz
Když jsem před lety poprvé vykoukla na svět, měl tehdy osud, co zastává funkci takové té novodobé sudičky, zřejmě dost „blbou“ náladu. A možná taky ne, možná si ze mě prostě jen udělal srandu. Škoda jen, že některým lidem, co mě v životě potkávají, pro změnu zapomněl nadělit smysl pro humor.
Ivana Vejvodová
I takové dny jsou, kdy rána za ranou
Přišlo to loni v zimě. Cestou ze školky mi Matěj zase začal povídat něco o miminku, a protože já toto téma považuji za momentálně ukončené, dala jsem mu jasně najevo moje stanovisko.
Ivana Vejvodová
Formuluj přesně
Ten den se mi konečně rozsvítilo. Nemohla za to žádná žárovka nebo jiný zdroj, ale obyčejná rána mezi oči.
Ivana Vejvodová
Marná cesta aneb Takhle ze mě kočka nikdy nebude
Mám ho. Občas je zdravě se mnou, občas se válí po zemi, někdo po něm šlape, a jindy je tak hnusně vysoko, že vlastně není na škodu, když ho zase někdo dočasně sestřelí.
Ivana Vejvodová
Vzdorem proti drsnosti
Tak, jako jsou veškerá slova vyřčená směrem k puberťákům rychle použita proti nám, tak i vše mile a vlídně řečené k batolátku je po zásluze potrestáno.
Ivana Vejvodová
Tmavá nebo bledulka, my jsme jedna rodinka
V pubertě jsem si byla jistá, že blondýnky to mají v životě lehčí. Vždycky klofly ty nejhezčí kluky široko daleko, a já si tak doma aspoň představovala, že nazrzlá paruka, kterou měla máma doma od šedesátých let, mi mezi zdmi dětského pokoje vpravuje do žil zlomek toho „sexepílu“, jako měly ty nesympatické vybledlé konkurentky.
Ivana Vejvodová
Mám doma tři tvrďáky aneb Díky za ta "jabka"
Asi rok trvala doba, kdy přede mnou můj muž dokázal schovávat svoji pravou tvář. Byla jsem tedy zpočátku přesvědčená o tom, že je to pravý hrdina, který se nezalekne ničeho a nikoho. Naši potomci měli být tudíž celý otec, abych se mohla pyšně bít v hruď a sklízet obdivné pohledy.
Ivana Vejvodová
Někdy je hec jenom kec aneb Sliby chyby
Taky jste si v dětství naposlouchali ty věty o tom, že než se vdáte(oženíte), tak se vám to zahojí? Taky vás rodiče hecovali, jen abyste momentálně zapomněli na svoje trápení nebo bolest a upnuli se ke krásné optimistické budoucnosti?
Ivana Vejvodová
Jak nám doma hráblo
Tak už dorazila i k nám domů. Nikdo ji nezval, nikdo o ní nestál, přesto se k nám vecpala a otrávila vzduch.
Ivana Vejvodová
Kvůli tomuhle ptákovi si i nehty nalakuju
Vždycky jsem si přála mít holčičku. Jako malé jí česat vlásky, plést copánky a kupovat sukýnky, z nichž trčí hubená kolena, co jsou těžištěm některého z písmenek v abecedě, a dávají tak dětským nožičkám ten roztomilý výraz čitelnosti.
Ivana Vejvodová
Končím dráhu "mladé" matky aneb Ať žije Tatar
Už je to tady. Blíží se to nekompromisně a není před tím úniku. To, co se z určitého úhlu pohledu zdá být jasné, může být ve skutečnosti jen mlhavá polopravda.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
