Jak jsem měla v ložnici čtyři chlapy a na prsou hady
Vsadila jsem na lehkou odhalenost jako v pohádce. Takový ten styl – oblečená neoblečená, co sice něco ukáže, ale zároveň nechá fantazii volný průběh, a dokonce jsem uvažovala o velmi krátké sukýnce, kterou jsem tedy nakonec zavrhla. Naposledy jsem si ji totiž oblékla na Štědrý den a způsobila tak skoro čtyřletému Kubovi šok: „Matěji, táto, poďte se honem podívat! Máma má nohy!“ Volal tak zděšeně, že nejdřív si sukni dovolím obléknout (jako prevenci traumatu) asi tak na jaře a začnu s délkou hezky od kotníků, co nenápadně přejde do půli stehen. Asi jako když učíte dítě plavat a postupně mu ufukujete kruh.
Jako na potvoru ten pohádkový den málo topili a manžel se z práce vrátil o něco později. Když jsem uslyšela klíče v zámku, srovnala jsem rychle propriety na hrudi a pomalu předtančila do mužova zorného pole.
„Proboha,“ řekl asi po půl hodině, což jsem brala jako poklonu, ale jen do chvíle, kdy pokračoval, „miláčku, tobě není zima, že si nevemeš svetr?“
Měl pravdu, ještě večer jsem začala kýchat a ráno měla horečku. Pro dobrotu – na žebrotu. V tomto okamžiku jsem pochopila, že my ženy to máme s muži docela těžké. Taky jsem si uvědomila, jak zrazená se asi cítila neznámá holčička na podzim na hřišti. Skoro celé odpoledne se snažila vloudit Jakubovi do přízně. Nabízela mu bonbóny, chtěla se s ním houpat, dokonce mu řekla, že je moc hezký kluk, ale to moje motovidlo nic nepochopilo.
„Hej, holčičko, sem si všim, že za mnou lezeš, co po mně jako chceš!?“ houkl na ní z vrcholku prolézačky v okamžiku, kdy ta nebohá o rok mladší dívenka překonávala strach z výšek a doslova a do písmena za ním lezla na ten vrchol.
Od té doby už sice pobral trochu rozumu, ovšem jen v oblasti mužské dedukce. Právě ta zaznamenala obrovský pokrok.
„Kubo, ta Eliška ve školce se ti líbí, viď?“ zeptala jsem se poté, co její jméno doma padalo skoro nepřetržitě.
„Jo, mami, líbí, ona je strašně hezká, ale, mami, je to holka a furt povídá ňáký blbosti,“ kroutil hlavou a považoval hovor za ukončený, zatímco já žena a matka prahla dovědět se něco víc právě o těch blbostech. Marně, „chlapi“ mají to myšlení prostě trochu jinak nastavené. Utvrdil mě o tom i sedmiletý Mates.
„No, tak čti, co je tam napsaný za slovo?“ hučel do něj manžel nad slabikářem a dostal šifrovanou odpověď.
„K k k u ku p p p a pa.“
„No….., a cos to přečetl, co to je za slovo?“ naléhal stále intenzivněji a taky tentokrát přišla jasná a mužsky logická odpověď.
„Kupa! Jako třeba, že sem já a kolem mě kupa holek!“
Zatímco muž se nikterak nezarazil, já - žena - myslela naivně na kupu sena a syn – muž – stejně jako otec, myslel na osoby, s kterými se do toho sena chodí.
Jelikož se ale snažím svým chlapům doma porozumět, připustila jsem si i pro sebe v hlavě slovní spojení s malou obměnou a zkusila jsem si vybavit situaci, která by mi asociovala podobné myšlenky jako Matějovi - „ já a kolem mě kupa chlapů“. Kupodivu jsem si vzpomněla, jak se před půl rokem muž vrátil domů a našel mě v posteli v ložnici a kolem mě skákala ta kupa chlapů. Přesněji řečeno - čtyři. Musela jsem si totiž zavolat záchranku, protože nejmenovaná pekárna přidala do lineckého kolečka i kokos, aniž by to napsala na obal, a já skončila téměř se zástavou dechu. Ale uznejte sami, jestli to za to stálo. Komu by se poštěstilo mít v ložnici beztrestně tolik mužů? Vždyť i já, počestná to žena, z toho byla skoro bez dechu.
Ach ti muži. Zřejmě je jim i dáno do vínku, dělat nám ženám věci za zády a přitom tak hezky mužsky a solidárně mezi sebou táhnout za jeden provaz. Tedy to až od jistého věku, protože mladší Kuba se ještě občas provazu pustí a poctivě informuje svoji maminku třeba o tom, že když nebyla doma, hráli s otcem zakázané hry na počítači. Matěj, tahající stejným směrem jako táta, ale vždy začne jednat. Bratra označí za úplného blbce a tajně pomocí techniky varuje otce. Mobil, který dostal od Ježíška, měl totiž původně pracovat pro mě - výhradně pro situace kontrolní. Bohužel se to zvrtlo, a syn objevil i jiné využití – funkci práskačskovarovnou.
„Táto, já ti volám potají,“ šeptal potichu do telefonu, abych to neslyšela, ale my ženy máme uši v pořádku a i ultrazvuk před námi často nemá šanci, „táto, pořádně si to v práci ještě užij, protože až přídeš domů, dostaneš sodu. Kuba propích, žes nám pustil ty hry, co máma zakázala! Táto, dej si pozor, končím!“
A tak mi nezbývalo než zabojovat a aspoň to mladší dítě zkusit přetáhnout na moji stranu provazu.
„Mami, proč jí cucá?“ ptala se mi ta moje naděje, když na návštěvě pozoroval kojící fenku a štěně.
„Necucá, pije od ní mlíčko.“
„Ona si ho nalila do prsa od krávy?“ vykulil oči a snažil se najít na zádech otvor, kudy si ho tam ta čuba vpravila.
„Ne, má svoje mlíčko, copak ty si nepamatuješ, žes taky bumbal z prsa?“
„Od Betyny?“ vykulil zrak a znechuceně koukl na toho psa.
„Ne, ode mě, to já jsem tě kojila,“ uvedla jsem to na pravou míru a prsty směřovala na vlastní poprsí. Pohled, co mi věnoval, byl však skoro stejně zhnusený jako předtím na Betynu a nesouhlasně vykřikl: „Nene, mě kojila kráva!“
Už nebojuju. Smiřuju se pomalu s faktem, že muži vidí ten život opravdu jinak než my ženy, a zjišťuju, že i pořádná dojnice může na své hrudi nejen hřát, ale i odkrmit hada, který ji občas dokáže pěkně otrávit svým jedem. Avšak přes to všechno by svými kopyty rozdupala každého, kdo by tomu háďátku chtěl ublížit. A manžel? Ten je taky v bezpečí. Kromě kopyt mám přece i rohy a případné zájemkyně nemají šanci. A až se jednou ta naše háďata odplazí do světa, koupíme si s mužem sexy vlněné ponožky, od nohou má být přece teplo, a zbytek necháme osudu.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html