Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Každý si holt hlídá to své

19. 07. 2013 16:48:54
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.

„Co ti to udělá, taková malá nevinná lištička, to je pro tebe přece hračka?“ nasazuji strategii, o které doufám, že zabere. Pokračuji slibem lahodné krmě po odvedené práci a povolávám do zbraně i ty zbraně nejúčinnější - ženské.

Muž je poražen, odchází do sklepa pro vrtačku se sklopenou hlavou jak na porážku, zatímco já si mnu ruce. Po chvilce už je lišta přivrtaná, ale protože už je vrtačka v těch šikovných rukách, uvědomuji si, že jsem chtěla v dětském pokoji převrtat obrázek na druhou stranu. Je dokonáno, ale na původním místě zbyl ohavný šroub. Když je venku, ční ze zdi nevzhledná hmoždinka. I ta je zničena, leč díra po ní volá po zasádrování, které bohužel nekoresponduje s malbou stěny.

Maluje se tedy zeď. Když už je ale barva rozdělaná, vymaluje se pokoj celý. Vlastně i v předsíni už zdi nejsou nejpěknější a v obývacím pokoji by to také nebylo marné.

Stěny jsou krásně čisté, to by byl hřích nepřestavět nábytek, jenže na podlaze v dětském pokoji je vidět jeho původní rozmístění. Nevadí, stejně jsem chtěla jinou podlahu. Ještěže máme s mužem oba dovolenou. Následují další inovace, jiný lustr, pár kousků nového nábytku a doplňků.

Po pár dnech je rekonstrukce „lišty“ dokonána. Jsem šťastná! Muž o poznání méně, ale neříká nic. Ví, že jeho chvíle brzy přijde.

Uběhne nějaký čas.

Utíkám před manželem, gestikuluji nesouhlasně rukama, pokouším se před ním zavřít dveře, ale on je neoblomný. Škvírou mezi futry mi šermuje nějakou zpuchřelou součástkou z auta, jejíž výměna na jeho autě mu chybí ke štěstí.

„To se musí vyměnit, to se úplně sype!“ informuje mě během kalkulací, kdy propočítává, co by se mohlo stát a kolik by to pak mohlo stát! Vezme to letem světem přes katastrofické scénáře, zaútočí na moje city přes děti, což jsou na ženu zbraně nejúčinnější – chlapské.

Jsem poražena, souhlasím s obětováním společné kreditky se sklopenou hlavou, zatímco manžel si mne ruce. Součástka je zakoupena rychle, ale při montáži je zjištěna další závada a pak další a další. Když už je auto na zvedáku, tak se přece vymění i výfuk, pak i nějaká ramena (zatímco moje ramena cítí tíži, ačkoliv nemusí fyzicky pracovat jako ta manželova při mé rekonstrukci), čepy, čidlo, oleje, destičky.....a nakonec se dojde k závěru, že auto by bylo lepší poslat do světa.

Po pár dnech je koupě jiného vozu dokončena. Muž je šťastný! Já o poznání méně, ale neříkám nic. Vím, že moje chvíle zase přijde. Ale vím, že i jeho.

Prostě to tak je na tom světě k mému úžasu zařízené už odmalička. Stačí se jen dívat. Když jsem třeba odcházela s mladším synem na hřiště, vzal si s sebou svoji novou pušku. Už když jsme se blížili k hloučku dětí, vykoukla z něj holčička a volala na Kubu. Ten ke spolužačce okamžitě běžel a začal jí vysvětlovat, co má za typ zbraně. Vedl sáhodlouhý monolog, zatímco ta holčička se před ním nakrucovala, hrála si s flitříky na tričku, tahala ho a všemožně jinak na sebe upozorňovala. Když Kuba na chvilku ustal v samomluvě, vyčítavě se na něj podívala a rozhořčeně se do něj pustila: „Kubo, ty sis vůbec nevšiml mýho trička?“ Přitom si přejela vykrojení na ramínkách, zavlnila se tak, že třpyt z flitrů by toho nebohého chlapce snad i dokázal oslepit, ale ten jen přelétl zrakem její róbu a nezúčastněně jí oznámil: „ No co? Růžový, no? Ale ty sis, Míšo, jako vůbec nevšimla, že ta moje puška má světelný laser!!!“

Jó, každý si holt hlídá to svoje.

V pokoji praskla ta malá lišta.

V autě začíná něco strašně vrzat.

Kreditce kručí v břiše, a tak budeme chvíli předstírat, že jsme slepí a hluší. Aspoň na okamžik Marťan a Venuše na jedné planetě.

Ale, jak tak přemýšlím, na nové tričko mi snad ještě v kasičce zbylo, tak doufám, že si manžel všimne......

Když ano, pochválím mu jeho nové svíčky do auta. Vždyť přece o tom to je.....

Autor: Ivana Vejvodová | pátek 19.7.2013 16:48 | karma článku: 31.68 | přečteno: 2902x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Dozvuky 21. srpna a proč si za něj tak trochu můžeme sami, tak to neopakujme

Začalo to před WW2, Hitler už nebyl k smíchu, a my se buď rafali se sousedy o Těšínsko, co se dělo v Německu se nás netýkalo, jiní chytračili a mysleli že s Ádou jim bude lépe, po WW2 jsme nechali Marshallův plán plavat abysme

22.8.2017 v 1:17 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 94 | Diskuse

Renata Pospiechová

Rusi, Sověti

Bylo mi 9, když přišli. Na ranní mámino - "Vstávejte, Rusi přišli." - vyslovené přes slzy, nikdy nezapomenu. V mé duši tehdy zavládl ještě větší zmatek, než tam byl dřív.. Jací Rusi? A proč přišli?

21.8.2017 v 22:11 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 205 | Diskuse

Libuse Palkova

Globální oteplování

Odborníci se stále přou, jestli současné změny klimatu jsou přirozeným cyklem, a nebo jsou způsobeny lidskou činností. Jisté je, že probíhající globální oteplování má nepříznivý vliv na přírodu a všechny živočichy.

21.8.2017 v 21:06 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 318 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den sedmý

Sobota, sobota, to nám končí robota. Počkat, ta skončila už včera. A nebo taky ne, miláčky plyšové a opeřené kalendář ani můj stav nezajímá, vyžadují péči neustále.

21.8.2017 v 17:15 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Zahrada plná dobromysli

Naší velkou zahradou prorůstá mnoho bylin - bršlice, kontryhel, jitrocel, pampeliška... a také dobromysl.

21.8.2017 v 15:11 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5137

Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.