Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši

13. 11. 2011 16:30:42
„Ivanko, máš košilku?“ zní mi v uších otázka mojí osmdesátičtyřleté babičky pokaždé, když teploměr nemilosrdně sjede zase o něco blíž nule. Jsem nepoučitelná a zase ji nemám. Zato mám pěknou rýmu a kašel. Jenže dneska si říkám zlatá rýma.........

„Matěji, dělej, vstávej, máma píchá tátu!!!!“ ječel onehdá mladší syn na bratra v půl šesté ráno a už si sunul židli do první řady, aby prý viděl líp, až bude z otce stříkat ta krev. „A, mami, ať to tátu bolí, jo? Kolik máš zkumavek? Cože?! Jenom dvě!?“ zklamaně komentoval dění v kuchyni, což manželovi vehnalo do hlavy otázku, zda to dítě, co nemá absolutně žádné slitování, opravdu vzešlo z jeho stáje. Vzešlo, jiných důkazů mám dost.

Dny plynuly a my, stejně jako většina lidí, žili v poklusu a nepřipouštěli si, že by něco mělo být v nepořádku. Jenže bylo, a manžel i ten náš krevmilující syn se ocitli na jedné z životních křižovatek, kde dopravní obsluha života postavila divné značky, co mohou člověka poslat do temné slepé uličky. Manžela čekala magnetická rezonance mozku, a já začala uzavírat ty bláhové sázky s panem Osudem. Tyhle chvíle mě mění v infantilní holčičku, která si dává pokud možno splnitelné úkoly, aby měla jakoby klidnější duši. Když projedou tři auta, než dojdu k támhleté lampě, dopadne to dobře. Když bude na parkovišti aspoň jedno červené auto.... Když stihnu přejít silnici jen na tolik a tolik kroků.....Když budu mít v mailu aspoň jeden vzkaz....

A když pak dojdou sázky, začnu šmelit. ... Nabízím Osudu výměnou část svého zdraví. Třeba ohluchnutí na jedno ucho, nějaký nepotřebnější prst, jednu ledvinu nebo aspoň blbou rýmu jako trám....

„Táto, už jsi byl u toho doktora?“ ptal se po nějakém čase Jakub manžela, což nás od něj oba dost překvapilo.

„A u kterýho?“ opáčil muž.

„No u toho, co má zjistit, jestli tam máš ten mozek?“ zintenzivnil svůj dotaz syn a já se musela smát. „No vidíš, miláčku, třeba nakonec zjistí, že tam ani žádnej nemáš, tak co by tam asi dělal nádor? To ho mít ani nemůžeš,“ snažila jsem se odlehčit situaci, a i Kuba taťku ubezpečil, že se stejně nemusí bát, protože tam určitě prodávají jiné mozky, takže když to dopadne špatně, koupí si prostě nějaký jiný. Lepší. Pak si šel do pokoje pro svoje korunky a nabídl se velkoryse, že ho tátovi zaplatí. Tahle chvíle snad muže o té genové shodě přesvědčila nadobro.

A nakonec už jen čekání....Nesnáším to slovo. Minuty se vlečou....dny jsou jak týdny....a pak verdikt...

BEZ NÁLEZU!!!!!!

Děkuju Osudu a slibuju, že splním cokoli na světě.

„Jen splň aspoň jeden ze svých slibů,“ jakoby mi odpovídal shora a snad se i spiklenecky pousmál....Kývu hlavou a čekám, co bude.

MÁM ŠÍLENOU RÝMU!!! A košilka za to určitě nemůže. Zabralo to, a já se začínám znovu sázet a nabízet další kousek z mého zdraví, aby i náš mladší syn svoje nově odhalené velké trápení ustál. Osude, co třeba to ucho? Nebo chceš radši tu ledvinu? Jen ber, hlavně ať to pomůže. Upíšu se třeba i ďáblovi a jako bonus slíbím, že začnu nosit košilky, aby i ta moje stařičká babička měla klidnější spánek.

Autor: Ivana Vejvodová | neděle 13.11.2011 16:30 | karma článku: 33.84 | přečteno: 3423x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Katarína Lorenčíková

Voil?!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Polednice vs. klekánice

Koho jako malého strašili rodiče, že si pro něj přijde klekánice, když bude zlobit? Na koho raději dospělí stejně jako Erben posílali polednici? A které z těchto dvou stvoření je vlastně větším postrachem?

25.6.2017 v 17:49 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 183 | Diskuse

Jan Jílek

Uzený, nejlepší je studený

Konečně jsem dostal pořádný dárek k svátku. Kus domácího uzeného. Žádné intelektuální nabídky, jako jsou reprodukce, nebo knihy. Takové věc si kupuji sám, protože dárky tohoto druhu kupují lidé, kteří přesně vědí, co se líbí jim.

25.6.2017 v 17:37 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Holát

Tedy, já bych u nás chtěl být pes.

„Mámo, dneska je počasí, že by ani manželku, sorry, psa nevyhnal.“ „Tedy, to je život pod psa.“ „Život je pes a my jsme jeho štěňata.“ Když soudím podle svých zkušeností, nemohu než nesouhlasit.

25.6.2017 v 16:27 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jan Jílek

Sladké je žít

Premiéra dopadla dobře. Bylo plno a bavili jsme se dobře. Jak už to bývá, zkoušky byly hektické, občas bych zabil scénografku, když ne scénografku, tak herce.

25.6.2017 v 7:23 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 156 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5137

Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.