Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem měla v ložnici čtyři chlapy a na prsou hady

31. 01. 2011 13:31:03
Manželství má prý dostávat občas pořádnou dávku osvěžení, a protože teď v zimě pletené tlusté ponožky a svetr, co báječně hřeje namrzlá záda, hrají hlavní roli, rozhodla jsem se polechtat manžela jinými svršky. Muži prý vidí život jinak než my ženy, a tak je třeba podle toho jednat.

Vsadila jsem na lehkou odhalenost jako v pohádce. Takový ten styl – oblečená neoblečená, co sice něco ukáže, ale zároveň nechá fantazii volný průběh, a dokonce jsem uvažovala o velmi krátké sukýnce, kterou jsem tedy nakonec zavrhla. Naposledy jsem si ji totiž oblékla na Štědrý den a způsobila tak skoro čtyřletému Kubovi šok: „Matěji, táto, poďte se honem podívat! Máma má nohy!“ Volal tak zděšeně, že nejdřív si sukni dovolím obléknout (jako prevenci traumatu) asi tak na jaře a začnu s délkou hezky od kotníků, co nenápadně přejde do půli stehen. Asi jako když učíte dítě plavat a postupně mu ufukujete kruh.

Jako na potvoru ten pohádkový den málo topili a manžel se z práce vrátil o něco později. Když jsem uslyšela klíče v zámku, srovnala jsem rychle propriety na hrudi a pomalu předtančila do mužova zorného pole.

„Proboha,“ řekl asi po půl hodině, což jsem brala jako poklonu, ale jen do chvíle, kdy pokračoval, „miláčku, tobě není zima, že si nevemeš svetr?“

Měl pravdu, ještě večer jsem začala kýchat a ráno měla horečku. Pro dobrotu – na žebrotu. V tomto okamžiku jsem pochopila, že my ženy to máme s muži docela těžké. Taky jsem si uvědomila, jak zrazená se asi cítila neznámá holčička na podzim na hřišti. Skoro celé odpoledne se snažila vloudit Jakubovi do přízně. Nabízela mu bonbóny, chtěla se s ním houpat, dokonce mu řekla, že je moc hezký kluk, ale to moje motovidlo nic nepochopilo.

„Hej, holčičko, sem si všim, že za mnou lezeš, co po mně jako chceš!?“ houkl na ní z vrcholku prolézačky v okamžiku, kdy ta nebohá o rok mladší dívenka překonávala strach z výšek a doslova a do písmena za ním lezla na ten vrchol.

Od té doby už sice pobral trochu rozumu, ovšem jen v oblasti mužské dedukce. Právě ta zaznamenala obrovský pokrok.

„Kubo, ta Eliška ve školce se ti líbí, viď?“ zeptala jsem se poté, co její jméno doma padalo skoro nepřetržitě.

„Jo, mami, líbí, ona je strašně hezká, ale, mami, je to holka a furt povídá ňáký blbosti,“ kroutil hlavou a považoval hovor za ukončený, zatímco já žena a matka prahla dovědět se něco víc právě o těch blbostech. Marně, „chlapi“ mají to myšlení prostě trochu jinak nastavené. Utvrdil mě o tom i sedmiletý Mates.

„No, tak čti, co je tam napsaný za slovo?“ hučel do něj manžel nad slabikářem a dostal šifrovanou odpověď.

„K k k u ku p p p a pa.“

„No....., a cos to přečetl, co to je za slovo?“ naléhal stále intenzivněji a taky tentokrát přišla jasná a mužsky logická odpověď.

„Kupa! Jako třeba, že sem já a kolem mě kupa holek!“

Zatímco muž se nikterak nezarazil, já - žena - myslela naivně na kupu sena a syn – muž – stejně jako otec, myslel na osoby, s kterými se do toho sena chodí.

Jelikož se ale snažím svým chlapům doma porozumět, připustila jsem si i pro sebe v hlavě slovní spojení s malou obměnou a zkusila jsem si vybavit situaci, která by mi asociovala podobné myšlenky jako Matějovi - „ já a kolem mě kupa chlapů“. Kupodivu jsem si vzpomněla, jak se před půl rokem muž vrátil domů a našel mě v posteli v ložnici a kolem mě skákala ta kupa chlapů. Přesněji řečeno - čtyři. Musela jsem si totiž zavolat záchranku, protože nejmenovaná pekárna přidala do lineckého kolečka i kokos, aniž by to napsala na obal, a já skončila téměř se zástavou dechu. Ale uznejte sami, jestli to za to stálo. Komu by se poštěstilo mít v ložnici beztrestně tolik mužů? Vždyť i já, počestná to žena, z toho byla skoro bez dechu.

Ach ti muži. Zřejmě je jim i dáno do vínku, dělat nám ženám věci za zády a přitom tak hezky mužsky a solidárně mezi sebou táhnout za jeden provaz. Tedy to až od jistého věku, protože mladší Kuba se ještě občas provazu pustí a poctivě informuje svoji maminku třeba o tom, že když nebyla doma, hráli s otcem zakázané hry na počítači. Matěj, tahající stejným směrem jako táta, ale vždy začne jednat. Bratra označí za úplného blbce a tajně pomocí techniky varuje otce. Mobil, který dostal od Ježíška, měl totiž původně pracovat pro mě - výhradně pro situace kontrolní. Bohužel se to zvrtlo, a syn objevil i jiné využití – funkci práskačskovarovnou.

„Táto, já ti volám potají,“ šeptal potichu do telefonu, abych to neslyšela, ale my ženy máme uši v pořádku a i ultrazvuk před námi často nemá šanci, „táto, pořádně si to v práci ještě užij, protože až přídeš domů, dostaneš sodu. Kuba propích, žes nám pustil ty hry, co máma zakázala! Táto, dej si pozor, končím!“

A tak mi nezbývalo než zabojovat a aspoň to mladší dítě zkusit přetáhnout na moji stranu provazu.

„Mami, proč jí cucá?“ ptala se mi ta moje naděje, když na návštěvě pozoroval kojící fenku a štěně.

„Necucá, pije od ní mlíčko.“

„Ona si ho nalila do prsa od krávy?“ vykulil oči a snažil se najít na zádech otvor, kudy si ho tam ta čuba vpravila.

„Ne, má svoje mlíčko, copak ty si nepamatuješ, žes taky bumbal z prsa?“

„Od Betyny?“ vykulil zrak a znechuceně koukl na toho psa.

„Ne, ode mě, to já jsem tě kojila,“ uvedla jsem to na pravou míru a prsty směřovala na vlastní poprsí. Pohled, co mi věnoval, byl však skoro stejně zhnusený jako předtím na Betynu a nesouhlasně vykřikl: „Nene, mě kojila kráva!“

Už nebojuju. Smiřuju se pomalu s faktem, že muži vidí ten život opravdu jinak než my ženy, a zjišťuju, že i pořádná dojnice může na své hrudi nejen hřát, ale i odkrmit hada, který ji občas dokáže pěkně otrávit svým jedem. Avšak přes to všechno by svými kopyty rozdupala každého, kdo by tomu háďátku chtěl ublížit. A manžel? Ten je taky v bezpečí. Kromě kopyt mám přece i rohy a případné zájemkyně nemají šanci. A až se jednou ta naše háďata odplazí do světa, koupíme si s mužem sexy vlněné ponožky, od nohou má být přece teplo, a zbytek necháme osudu.

Autor: Ivana Vejvodová | pondělí 31.1.2011 13:31 | karma článku: 37.70 | přečteno: 4438x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 139 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5137

Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.