Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem chrlila aneb Nemám vrásky jako důkaz

    Když jsem před lety poprvé vykoukla na svět, měl tehdy osud, co zastává funkci takové té novodobé sudičky, zřejmě dost „blbou“ náladu. A možná taky ne, možná si ze mě prostě jen udělal srandu. Škoda jen, že některým lidem, co mě v životě potkávají, pro změnu zapomněl nadělit smysl pro humor.  

    Následky té sudby mě provázejí celým životem. Projevují se zejména v okamžicích, kdy se chci předvést v tom nejlepším světle. Vždycky se šíleně snažím, ale výsledek bohužel hází na moji osobu spíš stín, a nejednou jsem byla považována za zběha nějakého ústavu, kde mezi základní vybavení patří svěrací kazajka a mříže.

    Před nějakou dobou jsem měla zařizovací období. Běhala jsem z úřadu do úřadu a všude jsem chtěla působit inteligentně, abych se dočkala správné odezvy.  Kuba mi dělal garde, protože všichni potencionální hlídači(i ti pokrevní) ho mají v mysli vedeného jako synonymum atomové bomby, takže jeho udání kamkoli je téměř nemožné. Do jedné kapsy bundy jsem nandala autíčka, do druhé nasypala bonbóny(v kritických okamžicích slouží jako ucpávka), do batůžku narvala pití a mohlo se vyrazit.

    Byli jsme asi pátí na řadě. Dlouho se nic nedělo(to děti milují), takže došlo na ty bonbóny.

    „Pipinu, já chci koukat na Pipinu, Pipinůůůůůůůůůůů!“ řvalo tam to moje dítě ze stesku po své oblíbené kreslené hrdince – prasátku Pepině a nabízená autíčka odmítalo.

    „Jakube! Potichu, na vem si bonbónek,“ snažila jsem se mu naplnit pusu a přepnout ji tak do pozice „bez zvuku“.

    „Fuj tudlety sou hnusní, ty neci!“ oznámil mi při pohledu na rozbalený bonbón a dál vyvolával svoji růžovou hrdinku.

    „Co by na něm asi bylo hnusnýho? Seš zmlsanej, příště ti Mikuláš nic nedonese,“ uzavřela jsem to výhrůžkou a dala jsem si ho sama do pusy. 

    Jak jsem si tam tak cucala, vyšla úřednice, podívala se, co držím za formulář, a řekla, že mě vezme hned, jakmile ten pán vyjde, protože to bude rychlé. Chtěla jsem ten bonbón jako správně vychované děvče vyhodit, ale koš nikde. Rozhodla jsem se zničit ho rychlým rozkousáním a spolknutím. Stiskla jsem ho tedy mezi své čelisti, ale nedokousla. Tolik sil jsem neměla. Jenže sílu roztáhnout čelist taky ne. Vlastně možná ano, ale v zájmu toho, aby se moje plomby nepodívaly na světlo světa, jsem netlačila na pilu. Stála jsem tam s pootevřenou pusou a z porušeného bonbónku  navíc začala vytékat hmota, která po styku s mými slinami šíleně šuměla. Pěna se mi valila přímou cestou přes bradu, a když už to vypadalo, že bude pokračovat na bundu, přiskočil starší pán a podal mi papírový kapesník. Ten svůj jsem v tom zmatku nemohla najít. Ostatní spolučekatelé se buď bavili na můj účet, nebo se pro jistotu(snad ze strachu, že trpím nějakou chorobou) otočili jiným směrem. Teď už jsem chápala to Kubovo „nece, hnusní“.  Utřela jsem si pusu i bradu a rumplovala zběsile čelistmi nahoru a dolů. Plomba neplomba. Povedlo se a já po odchodu pána vstoupila s úlevou dovnitř.

    Hned za dveřmi jsem byla vyzvána k předložení občanského průkazu, který jsem si důmyslně strčila v chodbě do kapsy ještě před tím chrlením, abych ho měla po ruce. Jenže teď nebyl k nalezení. Aby pátrání bylo snazší, začala jsem tam na stůl vyskládávat autíčka z kapes, drobné na vozík, klíče, bonbóny i ten kapesník(připadala jsem si jako Mr.Bean), a to už se zvedla i druhá úřednice, aby se jako taky pokochala nesvéprávnou blbkou. Nakonec jsem občanku našla, svoji svéprávnost tím uhájila, a obě dámy moji návštěvu zakončily pohledem na Kubu s výrazem „chudák dítě“.

    Stejně na mě koukal i fešný dopravní policista, když jsem bourala ve svých dvaceti letech na namrzlých kostkách. Nejdřív jsem se vrhla pod jedoucí autobus pro svoji poznávací značku, a pak šla uklízet střepy ze svého levého světla.

    „Řidičko, hoďte to pak ke straně, už je to nafocený!“ naklonil se ke mně dopravák, zrovna když jsem lovila mezi pneumatikou a kostkou svůj blinkr.

    „To je dobrý, nebudu tu dělat binec, já to strčím do igelitky,“ chtěla jsem si šplhnout, že jsem jako svědomitý občan.

    „Slečno, ste se bouchla i do hlavy? Jak chcete Favorita narvat do igelitky? Nechte si ty fórky, vlezte si laskavě za volant a přeparkujte ke krajnici!“

Bylo mi tak trapně, že bych si do té tašky nejradši vlezla sama.

    Trapně – tak tenhle pocit mě navštěvuje snad častěji než vlastní máma. V důležitém rozhovoru jsem minulý týden dostala otázku, kolik je mi let. Ačkoli třetí křížek už kolem mě kdysi prošel, vůbec jsem nezaváhala a suverénně odpověděla: „Třiadvacet.“ Když mi došlo, co ze mě vypadlo, projela mi hlavou ta reklama z televize, kde se střídají na obrazovce „vystajlovaný“ ženy a pořád opakují: „Nemám vrásky jako důkaz, hihihi, nemám vrásky jako důkaz.“ Kámen úrazu je v tom, že moje geny jsou z rodu bonzákovitého, protože ty ten důkaz posílají do světa úplně klidně, a absolutně žádné vrásky si s tím nedělají. Tudíž cifra 23 ke mně fakt nešla.

    Opět jsem byla za cvoka.

    Při pohledu na Jakuba si říkám, že dědičnost je prevít. Když jsem mu u doktorky omylem nasadila čepici přes oči, tak kolem sebe začal máchat rukama a křičel: „Čo se to děje, kdo to zhašnul?“

   Někdy prostě nestačí tvářit se perspektivně, inteligentně a sečtěle. Tyhle vlastnosti musí mít člověk vrozené. Takže, pokud mě někdo z Vás někdy někde potká, tak v rámci zachování vlastního zdravého rozumu doporučuji obejít mě velkým obloukem a nehlásit se ke mně. Ono totiž bůhví, jestli to, co se mi děje, není nakažlivé(dědičné to bude zcela jistě).

 

   

Autor: Ivana Vejvodová | středa 17.3.2010 9:24 | karma článku: 36,88 | přečteno: 3273x
  • Další články autora

Ivana Vejvodová

Každý si holt hlídá to své

Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.

19.7.2013 v 16:48 | Karma: 32,05 | Přečteno: 3070x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Šmarjá, rosteš pro ......

Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.

30.12.2012 v 19:28 | Karma: 35,52 | Přečteno: 4762x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Tak co to tu teda tak strašně smrdí?

„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.

31.7.2012 v 15:50 | Karma: 40,40 | Přečteno: 9756x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Co se ve škole neučí

Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.

7.3.2012 v 16:50 | Karma: 29,93 | Přečteno: 3005x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Nesnáším to přerušovaný

Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.

19.1.2012 v 19:00 | Karma: 30,72 | Přečteno: 3846x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Nebuď baba, pochlap se!

„No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.

30.12.2011 v 13:13 | Karma: 31,31 | Přečteno: 2859x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Obráceně a zvráceně!

Když jsem před pár dny chystala mikulášské balíčky pro svoje děti, zjistila jsem, že spravedlnost už asi neexistuje. Ona se totiž člověku většinou nevyplatí, a nakonec trpí ten, kdo to myslel dobře.

12.12.2011 v 13:18 | Karma: 37,14 | Přečteno: 6525x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši

„Ivanko, máš košilku?“ zní mi v uších otázka mojí osmdesátičtyřleté babičky pokaždé, když teploměr nemilosrdně sjede zase o něco blíž nule. Jsem nepoučitelná a zase ji nemám. Zato mám pěknou rýmu a kašel. Jenže dneska si říkám zlatá rýma.........

13.11.2011 v 16:30 | Karma: 33,96 | Přečteno: 3485x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Dejcháš, hejbou se ti prsa!

Donedávna poslouchaly moje uši, že jsem ještě mladá a nemám z toho či onoho rozum. Jak já se těšila, že jednou nastane doba, kdy já budu ta „nejchytřejší“, ale dneska už bohužel vím, že to byl jen další znak mé nezralé naivity a rozumové absence.

6.10.2011 v 12:40 | Karma: 43,22 | Přečteno: 16247x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

O spěchání a píchání

Z čekárny je slyšet hádka dvou mužů, který z nich by měl jít dřív na řadu. Oba děsně spěchají. Pořadová čísla se zdají být zbytečná, protože ve frontě by se ta pozice prý určitě hlídala líp, ačkoli tu projdou za tři hodiny i tři stovky lidí, a řada z nich by stát ani nevydržela. Ale fronta by podle nich byla jistota, přitom stačí na tabuli sledovat to svoje číslo. Někdy je to čekání opravdu na dlouho. Čas plyne....

3.10.2011 v 13:03 | Karma: 38,55 | Přečteno: 3397x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Tlačí? Nevadí, už znám svoji cenu

Ono se řekne „jabko“. Prý nepadá daleko od stromu, ale přesto se může lehce stát, že se zakutálí pěkně daleko. Až do míst, kam bychom se my sami nikdy neodvážili.

5.9.2011 v 14:46 | Karma: 32,40 | Přečteno: 2992x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Pořád ho honím

Znáte to. Jsou dny, kdy máte pocit, že když někdo tam nahoře plánoval noc a den, musel děsně šetřit časem. Přinejmenším aspoň tu noc mohl o pár hodin prodloužit. A možná šetřil i při rozkreslování projektu lidského těla. Jedna nebo dvě ruce navíc by se hodily a dva kyblíky nervů k dobru by taky bodly. Třeba bychom přestali v životě tolik spěchat a vymlouvat se na to, že čas jsou peníze.

20.7.2011 v 14:02 | Karma: 39,11 | Přečteno: 11701x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Dneska neumírej

Tušila jsem, že na mě něco leze. Ten den jsem se cítila jako pan Hanzlík ve filmu „Noc na Karlštejně“. Nepřepadl mě sice mor ani cholera. Dna to taky nebyla, ale to nemění nic na tom, že i zvednutí malíčku pro mě bylo nadlidským úkolem. A jako rána z milosti se dostavila synova zrada. Žádné záchranné akce, žádná empatie. Jen ta zrada a vzdor.

15.6.2011 v 14:24 | Karma: 42,44 | Přečteno: 9530x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Lepší ocas v hrsti než .....

„Pámbů vám to splatí na dětech,“ slibovalo mi hodně pacientů v době, kdy jsem byla ještě svobodná a bezdětná holka. Tenkrát jsem se na to strašně těšila a těch avízovaných splátek jsem se nemohla dočkat. Probouzet se jako maminka v reklamách, kdy k ní ráno přiběhnou děti a skočí jí do postele, zatímco tatínek už nese podnos se snídaní a s ručně vymačkaným pomerančovým džusem. Tak to byl můj sen.

23.5.2011 v 13:26 | Karma: 35,33 | Přečteno: 4658x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Slyším nohu růst

Ještě nedávno jsem si myslela, že „boží mlýny“ se ocitly v nějaké daleké krajině, kde vládne úplné bezvětří. Ale vánku naštěstí neporučíš, a tak je zřejmě přece jen uvedl zpátky do pohybu, aby zachovaly tu pozemskou rovnováhu a dál nekompromisně mlely.

2.5.2011 v 9:24 | Karma: 36,28 | Přečteno: 5657x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Ručníkama proti nevěře

„Mami, nevíš náhodou, ale fakt jenom náhodou, kde máme čistý ručníky?“ ptal se mě takhle jedno víkendové odpoledne skoro osmiletý Matěj a já dostala záchvat smíchu. Náhodou jsem to totiž věděla.

10.4.2011 v 15:42 | Karma: 34,38 | Přečteno: 4559x | Diskuse| Ostatní

Ivana Vejvodová

Mám to ráda takhle

Ten první mi tvrdil, že jsem kočka, co ji perfektně vymodeloval stvořitel, jenže pak přišel ten druhý, co na nějaké lichotky neměl náladu, a tak jsem se dozvěděla krutou pravdu o nemilosrdnosti času.

14.3.2011 v 15:27 | Karma: 37,14 | Přečteno: 4502x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Muž může a otec tuplem!

„Mami, seš si jistá, že nečekáš další mimino?“ vypálil ze tmy předsíně sedmiletý Matěj, když chlapským okem zhodnotil moje břicho krátce po Vánocích. Je tedy pravda, že ručička na váze změnila své působiště o nějakou tu čárečku doprava, ale kalhoty ještě dokážou bez problémů dopravit knoflík k dírce, tak se mě panika zmocnila jen lehce.

21.2.2011 v 14:59 | Karma: 43,55 | Přečteno: 14938x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Jak jsem měla v ložnici čtyři chlapy a na prsou hady

Manželství má prý dostávat občas pořádnou dávku osvěžení, a protože teď v zimě pletené tlusté ponožky a svetr, co báječně hřeje namrzlá záda, hrají hlavní roli, rozhodla jsem se polechtat manžela jinými svršky. Muži prý vidí život jinak než my ženy, a tak je třeba podle toho jednat.

31.1.2011 v 13:31 | Karma: 37,73 | Přečteno: 4448x | Diskuse| Osobní

Ivana Vejvodová

Muže? Zatáhnout a přiškrtit!

„Přiškrtit! Slečno, když chcete, aby vám neutíkal, tak jedině zatáhnout a přiškrtit!“ vyplula mi z paměti věta právě v okamžiku, kdy moje výchovné taktiky na dětech opět zklamaly.

6.1.2011 v 16:32 | Karma: 43,12 | Přečteno: 13075x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 96
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5157x
Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html

Seznam rubrik