Ivana Vejvodová
Kus žvance = ocas v bezpečí
S tím, jak za okny padají další a další sněhové vločky, plamínky ze svíček promítají v obýváku svoji tajemnou stínohru a dětské prstíky nedočkavě otvírají okýnka svých adventních kalendářů, představuji si, jaké to asi bude za pár let.
Ivana Vejvodová
Porcování staré paní aneb Jak babkám odzvonilo
„Mami, dneska sem našel s babičkou v lese starou paní! A děda, mami! Děda jí nakrájel a babička jí uvaří k večeři,“ oznamoval mi koncem léta tříletý Kuba.
Ivana Vejvodová
Chlapi to maj taky aneb Jak jsem byla odstavena
Vždycky jsem si myslela, že drsným chlapům se nic takového stát nemůže. Pravda, příznaky se většinou objevují až po nějaké době soužití, takže vliv prostředí na tom má taky jistou vinu, ale převážně to bude asi vrozené stejně jako u nás žen.
Ivana Vejvodová
Žena muže dobývat (ne)může
Jako malá jsem měla děsnou hrůzu ze stárnutí. Ten proces mě bavil jen v době, kdy můj věk šplhal k číslu osmnáct, protože to mi samozřejmě slibovalo otevření nových obzorů, ale obludná čísla jako třicet, padesát nebo snad i vyšší byla mojí noční můrou.
Ivana Vejvodová
Učím děti krást
Jako malá jsem od rodičů dost často slýchávala, že „s poctivostí nejdál dojdeš“ nebo „kdo si počká, ten se dočká“.
Ivana Vejvodová
Než skončíme jako dinosauři
Nedávno se mě Matěj ptal, jestli jednou vyhyneme jako dinosauři a jestli má teda vůbec smysl, že se rodíme. Nakonec jsem ani nemusela odpovědět, protože sám navrhl, že se radši zeptá táty, který to bude určitě vědět líp než já.
Ivana Vejvodová
Každá matka povinně na detox
Někdy se člověk užírá výčitkami, ale s tím, jak nám ten jediný spravedlivý - „Pan Čas“ vyřezává svůj podpis do našich tváří, zjišťujeme naprostou zbytečnost svého myšlenkového sebetýrání.
Ivana Vejvodová
Marné snažení aneb Než budu odstraněna
Taky máte z reklam vštípený ten model báječné rodiny? Tatínek, vracející se nedočkavě z práce, a maminka s krásným klidným a odpočatým úsměvem, kolem níž pobíhají dvě dokonalé děti. Jedno v růžové a druhé v modré verzi. No, a samozřejmě nesmí chybět nějaký domácí mazlíček. Nejlíp koťátko nebo štěně labradora.
Ivana Vejvodová
Koloběh života aneb Tak to má asi být
Pamatujete si taky na ten kouzelný čas, kdy do prázdnin zbývalo pár dní? Vzduch voněl létem, občas se mísil s vůní točené zmrzliny před sámoškou (tu pistáciovou, tu malinovou) a naše starosti končily s odhozením školní tašky.
Ivana Vejvodová
Život je boj aneb Než bratr pozná bratra
Můj blížící se nástup do zaměstnání přivedl kluky k závěru, že s rozením holčičky je u nás asi fakt konec. Doteď v nich ještě živořila malinká jiskřička naděje, že tu ségru ještě mít budou, dokonce Mates byl ochoten ze svých nároků dost slevit a spokojil by se prý i s dalším bratrem, teda jen za předpokladu, že nebude tak „blbej“ jako Jakub, který na dotaz paní učitelky ve školce, zda jde pro bráchu, odpovídá, že ne, že jde pro ségru, a pak se snaží vyzvednout holčičku, která mu zrovna nejvíc kápne do noty.
Ivana Vejvodová
Jó, lidi těžký to maj
Poslední dva roky jsem dost často vypouštěla z pusy něco o tom, že už se těším, až si půjdu do práce odpočinout. A je to tady. Za měsíc mě čeká ten vytoužený odpočinek.
Ivana Vejvodová
Kde má "pinďur" hlavu aneb Je třeba odhaliti bratra
Někdy si říkám, proč já nedávala víc pozor na hodinách psychologie, když se probíraly děti. Měla jsem si poctivě dělat poznámky zlatým písmem a možná bych na tom teď byla líp.
Ivana Vejvodová
O strkání čehokoli kamkoli aneb Před dětmi se neschováš
Jako malá holka jsem si moc ráda hrála na schovávanou. Hlavně v bytě. Číhala jsem ze svého úkrytu a děsně se bavila, jak jsem nad svými hledači, většinou rodiči, vyzrála. Jenže v tom je ten háček. Od těch dob jsem bohužel vyzrála jinak a hledači jsou teď moje děti.
Ivana Vejvodová
Histo(e)rická matka aneb Srdce v kalhotách
Myslela jsem si, že už máme doma jasno. Oplodnění rutinně odříkáváme, porodní cesty jsme zvládli nedávno, takže sexuální výchova se mi jevila tak nějak prozatímně uzavřenou. Omyl.
Ivana Vejvodová
Jak to cítí chlap(eček)
S dětmi je to jako s kusem železa. Buď se smíříme s tím, jak nám je osud společně s genovou výbavou ukuchtil, nebo je začneme přetavovat do jiného, nám milejšího, tvaru. Ale to potom musíme počítat s tím, že ta malá „želízka“ nás při tom žhavém pozměňovacím procesu nejednou pořádně popálí.
Ivana Vejvodová
Tělo nepůliti aneb Jak jsme doma rodili
Nelhat. Hlavně dětem nelhat. Všechno pěkně vysvětlit, trpělivě odpovídat na otázky, a pak se jen kochat a sklízet sladké plody perfektní výchovy.
Ivana Vejvodová
Jak selhala moje mírumilovná výchova
Ještě nedávno jsem se dušovala, že povolání svých dětí nechám na nich a nebudu zasahovat. Snad jen občas pustím zmínku o vznešenosti písmenek před jménem. Třeba JUDr. nebo MUDr. zní mým uším tak nějak hezky melodicky, a tak si často v duchu představuju, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tento „hudební“ sluch podědily a reálně ho rozvinuly.
Ivana Vejvodová
Vycvičme si svého špeha
Už ráno jsem se vzbudila s divným pocitem, že se něco stane. Takže když mi cestu zkřížila černá kočka, rozhodla jsem se neštěstí odvrátit.
Ivana Vejvodová
Jen si berte aneb Asi jsem odhalila organizovaný gang
„Tady je klid, je to taková pražská vesnice, no koukněte, támhle v dálce na skále za řekou je altán, do lesa kousek, školka za rohem, no co víc si můžete přát,“ tak nějak nám popisoval oblast původní majitel bytu, ve kterém jsme se rozhodli zapustit rodinné kořeny.
Ivana Vejvodová
Jak jsem chrlila aneb Nemám vrásky jako důkaz
Když jsem před lety poprvé vykoukla na svět, měl tehdy osud, co zastává funkci takové té novodobé sudičky, zřejmě dost „blbou“ náladu. A možná taky ne, možná si ze mě prostě jen udělal srandu. Škoda jen, že některým lidem, co mě v životě potkávají, pro změnu zapomněl nadělit smysl pro humor.
předchozí | následující |
Počet článků 96 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 5157 |
Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html